Prokrastinace není lenost, ale psychologický fenomén spojený se stresem, úzkostí a negativními emocemi. Tento článek vám pomůže pochopit, proč odkládáme důležité úkoly na později a jaké psychologické mechanismy za tím stojí.

Objevte skutečné příčiny prokrastinace a účinné strategie k jejímu překonání. Naučte se, jak zvládnout stres a zvýšit produktivitu.

Co je to prokrastinace a jak s ní efektivně bojovat?

Prokrastinace je v dnešní době velmi populární a často skloňované slovo, zejména mezi mladými lidmi a studenty. Pochází z latinského pojmu, který v překladu znamená "na zítra". To v principu prokrastinaci také nejvíce charakterizuje – jedná se o chorobné odkládání důležitých úkolů na později, na zítra, na pozítří... 

Důležité je také zmínit, že tento jev je odlišný od lenosti, ale přesto je mnoho lidí zaměňuje. Lenost je fyzická záležitost, kdy se nám nic nechce, zatímco prokrastinace tkví v psychice. Mluvíme také o jakési vědomé strategii, kdy úkol odložíme, i když víme, že vrátit se k němu později bude náročné. Zároveň se liší i emocionální rozpoložení prokrastinátora a lenivého člověka – prokrastinátor z toho, že úkoly odkládá, zažívá stres, pocity viny, úzkost apod. Lenivý člověk se tím netrápí. Alespoň ne tolik jako ten prokrastinující.    

Důvodů je více a zvykem je, že se vzájemně prolínají. Níže uvádím ty nejčastější z nich:

odkládání/vyhnutí se negativním emocím – nejnovější výzkumy říkají, že prokrastinace nespočívá v nedostatku motivace vůči úkolu či neschopnosti si správně naplánovat čas, ale v tom, že jde o úkoly, které nás nebaví, nudí či celkově nám způsobují negativní pocity, a právě proto saháme místo nich po aktivitách, které vyvolávají pocity pozitivní

strach z neúspěchu – "odkládám úkol, abych se vyhnul tomu, že nebude udělán dostatečně dobře"

perfekcionismus – "pokud to nebude uděláno dokonale, tak to raději ani neudělám"

těžký začátek – ten může být způsoben více faktory, kam patří nejen zmíněná motivace, že nás daný úkol jednoduše nebaví, a proto jej odkládáme, ale třeba také to, že nevíme, jak začít kvůli velkému množství podnětů či informací

tělesné nebo emocionální vyčerpání – pokud na něco nemám sílu a energii, těžko se mi něco začíná

nedostatek organizace, chybějící plán či cíl

Tento psychický jev je typický pro mnoho osob – mnoho lidských povah. Není tedy pravdou, že by se týkal jen studentů, protože u nich se tento pojem často skloňuje. Opravdu se týká různých věkových kategorií. Existují však predispozice lidí, které mají s prokrastinací vysokou korelaci. Patří sem například perfekcionisté, lidé s nízkou sebedůvěrou, úzkostní lidé, na které velmi výrazně působí stres, depresivní lidé, impulzivní povahy, případně osoby s menšími organizačními schopnostmi. Řadíme sem ale i lidi, kteří mají určitou poruchu, jež s daným fenoménem souvisí – například osoby s poruchou pozornosti.

Jaké jsou možné důsledky prokrastinace?

Pokud se prokrastinace objevuje v nějaké vybrané oblasti života, zasáhne právě ji, případně se možná něco dalšího přidruží. Pokud se ale týká celého života člověka, může mít hluboký a komplexní rozměr. Mezi možné důsledky prokrastinace mohou patřit:

vliv na zdraví – osoba se může vyhýbat návštěvě lékaře, protože si neumí zorganizovat čas, kdy tam jít, případně může být unavená, vystresovaná a vyčerpaná z odkládání povinností, že se to může psychosomatizovat – tehdy je nejlepší vyhledat psychologa

vliv na výkonnost – tento důsledek se může projevit v několika oblastech – nejčastěji se týká práce a pracovního výkonu; když osoba nemá dobrou schopnost time managementu a prioritizace, její výkon může klesat, stejně tomu tak je při odkládání úkolů na později a jejich nadměrném hromadění; takže snížená výkonnost má přímý vliv na sníženou produktivitu 

vliv na myšlení a prožívání – prokrastinátor se může cítit často vystresovaný, pod tlakem okolí i  svých vlastních očekávání udělat věci perfektně, bez chyby, bez omylu; tím pádem se stává úzkostným a může to u něj vést až k depresivním myšlenkám a náladě

vliv na mezilidské vztahy – prokrastinátorům se může stát, že si neumí dobře zorganizovat svůj čas, a tak ztrácejí lidi ve svém okolí, nemají s nimi pravidelný a dostatečný kontakt, zároveň ale může platit i opak a to, že mohou mít příliš vysoká očekávání od lidí okolo sebe, což může způsobovat konflikty

Každá mince má dvě strany, a proto bychom rádi uvedli i situace a případy, kdy může prokrastinace posloužit. Takovým příkladem je například odpočinek. Lidé neumějí aktivně relaxovat a odpočívat, neumějí (nebo nechtějí?) si na to vyhradit čas. Když tedy aktivně věnujeme pozornost tomu, že daný úkol uděláme později a nejprve si odpočineme, můžeme jej pak udělat s o to větším nasazením a energií.

Dalším příkladem může být prostor pro naučení se nebo zjištění nových možností řešení či alternativ. Například když úkoly odložíme, může nás během této doby napadnout více způsobů, jak se k nim postavit. Je to rozdíl oproti tomu, kdy daný úkol řešíme tzv. "na první dobrou". Tehdy používáme nejčastěji již zavedená řešení a cesty.

Velmi dobré je také to, že pokud odložíte věci na později, můžete se věnovat více sami sobě – svému vnitřnímu světu, přemýšlení o tom, co se vám na daném úkolu nelíbí, proč jste jej odložili, jak byste se k tomu mohli postavit příště a podobně. Možností je mnoho, stačí je jen vidět.

Odborníci se shodují na tom, že nejlepší zbraní v boji proti prokrastinaci je sebekontrola a sebeovládání. To v principu znamená uvědomění si, co se v této situaci děje, jak to na mě působí, jaká by mohla být možná řešení a jak se k tomu nakonec postavím.

Mezi praktické tipy patří také rozdělit si úkoly na více částí (na menší cíle), zapojit do práce někoho dalšího, pokud víme, že společnost na nás dobře působí, odměňování sama sebe za dobře vykonanou práci a dopřání si dostatečného množství odpočinku. Funguje také prioritizace věcí a úkolů, seznamy či různé aplikace, které umí člověku pomoci s organizací času.

A samozřejmě – psychoterapie, kde se klient může bavit s odborníkem o tom, proč má potřebu dokonalosti a bezchybnosti, co to v něm vyvolává, jaké důsledky má to, že úkoly odkládá, jaký je v tom účel chování a podobně. Nastavení zrcadla někým nezávislým a nezaujatým může být velmi nápomocné.

Tento text nenahrazuje odbornou literaturu ani rady lékaře nebo terapeuta. Informace v něm obsažené jsou zobecněné a nemusí se vztahovat na každého. Pokud máte jakékoli dotazy týkající se vašeho zdraví, obraťte se na jednoho z našich terapeutů.


V textu používáme mužský rod, jako například „klient“ a „terapeut“, pro usnadnění a plynulejší styl vyjadřování. Tyto termíny jsou však myšleny inkluzivně a vztahují se na všechny odborníky i klienty bez ohledu na pohlaví. 💙


Proč prokrastinujeme a jak prokrastinaci překonat?

Psychohygiena je soubor technik, které pomáhají udržet duševní rovnováhu a předcházet stresu či vyhoření. Zjistěte, jak si efektivně chránit svou psychiku a vyhnout se nejčastějším chybám při péči o duševní zdraví!

Objevte účinné techniky psychohygieny pro lepší duševní pohodu. Předcházejte stresu a vyhoření efektivní péčí o psychiku.

Psychohygiena - aktivity pro zlepšení duševní rovnováhy

Psychohygiena je soubor praktik a technik, které slouží k udržení a zlepšení duševního zdraví a pohody. Je to podobný koncept jako fyzická hygiena, ale v oblasti psychiky. Psychohygiena zahrnuje různé metody, které nám pomáhají chránit se před stresem, vyhořením a negativními emocionálními dopady každodenního života. Cílem je udržovat psychickou rovnováhu, zlepšovat schopnost zvládat náročné situace a podporovat celkovou duševní pohodu.

Jaký je význam psychohygieny pro duševní zdraví a pohodu?

Psychohygiena hraje klíčovou roli v udržování a zlepšování duševního zdraví a celkové pohody. Je to způsob, jak pečovat o svou psychiku, zabránit negativním dopadům stresu, předcházet psychickým problémům a zlepšit emocionální rovnováhu. Zde jsou hlavní důvody, proč je psychohygiena důležitá pro duševní zdraví a pohodu:

Pravidelná praxe psychohygieny pomáhá snižovat hladinu stresu a předcházet vyhoření. Stres, zejména chronický, může vést k vyčerpání, úzkostným stavům a depresi, a proto je důležité mít nástroje na jeho zvládání. Relaxační techniky, jako je meditace, hluboké dýchání nebo jóga, pomáhají zmírnit napětí a udržovat duševní pohodu.

Psychohygiena pomáhá zlepšit naši schopnost regulovat emoce. Učí nás, jak rozpoznat, vyjádřit a řídit naše pocity. Tímto způsobem můžeme předejít emocionálnímu přetížení a zlepšit naše schopnosti reagovat na náročné situace s klidem a sebeovládáním.

3. Zvyšuje odolnost vůči náročným životním situacím

Psychohygiena nám pomáhá vybudovat emocionální odolnost vůči životním výzvám, jako jsou osobní problémy, konflikty, změny nebo neúspěchy. Pravidelná péče o psychiku nás vybavuje k tomu, abychom se lépe se vyrovnali s negativními událostmi a udržet si stabilitu i v náročných obdobích.

4. Podporuje pozitivní myšlení a duševní flexibilitu

Psychohygiena podporuje pozitivní přístup k životu. Pomáhá nám pracovat s negativními myšlenkami a přesvědčeními, které mohou ovlivnit naši pohodu. Nástroje, jako je kognitivní reframingová technika, nám pomáhají změnit pohled na danou situaci z negativního na konstruktivní, což zlepšuje naši schopnost přizpůsobit se různým okolnostem.

Psychohygiena zahrnuje také péči o naše vztahy. Zlepšování komunikace a emoční inteligence nám pomáhá budovat zdravé a podpůrné vztahy, které jsou základem naší psychické pohody. Silné sociální vazby jsou spojeny s lepším duševním zdravím a nižším rizikem deprese nebo úzkosti.

6. Zvyšuje produktivitu a mentální jasnost

Psychohygiena nám pomáhá zlepšit koncentraci, kreativitu a schopnost efektivně pracovat. Dobrý duševní stav je nezbytný pro vysokou produktivitu, stejně jako pro vyvážený přístup k práci a osobnímu životu. Duševní pohoda vede k lepšímu rozhodování a jasnějšímu myšlení.

7. Podporuje celkovou pohodu a snížení psychických poruch

Pravidelná péče o duševní zdraví může předcházet psychickým poruchám, jako jsou deprese, úzkost nebo posttraumatická stresová porucha. Tím, že se zaměřujeme na zdraví naší mysli, snižujeme riziko rozvoje těchto poruch a podporujeme svůj emoční a psychický rozvoj.

8. Pomáhá zvládat negativní stresory a obtíže

V každodenním životě čelíme různým stresovým faktorům (práce, rodinné problémy, zdravotní problémy atd.). Psychohygiena nám poskytuje nástroje na účinné zvládání těchto negativních stresorů, což nám pomáhá zůstat mentálně zdraví i v náročných obdobích.

Cvičení psychohygieny nás učí, jak se lépe poznat, pečovat o sebe a budovat sebeúctu. Když máme zdravý vztah k sobě, naše duševní zdraví se zlepšuje a cítíme se lépe i ve svém okolí.

Jak může psychohygiena ovlivnit fyzické zdraví?

V poslední době je velmi častým a populárním pojmem psychosomatika. Je to propojení těla a mysli, tedy našeho fyzického fungování s tím psychickým. Mluvíme o tom právě proto, že samotná psychohygiena - tedy to, jak pečujeme o svou duši a mysl, má obrovský dopad na to, jak funguje následně naše tělo.

Stejně jako regenerujeme své tělo, musíme regenerovat i svou duši a pečovat o ni. Například při tématu vyhoření vidíme, jak úzce mysl a tělo spolupracují. Pokud si tedy nedopřejeme odpočinek, relax a aktivity, při kterých přijdeme na jiné myšlenky, máme tendenci vyhořet a tento stav se podpisuje i na našem organismu. Vyhoření má fyziologické projevy jako migrény, zažívací obtíže, poruchy spánku, tlak na šíji a pod. Tělo a mysl jsou jednoduše propojené nádoby.

Jakou roli hraje psychohygiena v pracovním a osobním životě?

Psychohygiena by měla být určitě přítomna v obou těchto oblastech. V práci se používá pojem 'work-life balance‘, tedy rovnováha mezi osobním a pracovním životem. V tomto případě můžeme klást důraz na to, abychom nedělali přesčasy, pokud nemusíme, abychom nebyli na online zařízeních, když odejdeme z práce, abychom si dopřáli čas na vzduchu a byli v offline světě. Je třeba oddělit to, co je práce a co je náš osobní život. Protože když se to příliš sloučí, těžko se nám z toho vystupuje a můžeme směřovat například k vyhoření. Po práci a po výkonu je zcela namístě si odpočinout.

Jaké aktivity pomáhají udržovat duševní rovnováhu? Jak zařadit psychohygienu do každodenního života?

Nejdůležitější je, abyste psychohygieně věnovali dostatečný prostor ve svém životě. Samotný způsob, aktivity nebo činnosti, které budete v této otázce vykonávat, jsou velmi individuální, protože každého baví a naplňuje něco jiného, každý odpočívá při něčem jiném.

Nejčastější aktivity v rámci psychohygieny jsou například fyzické činnosti jako běh, pilates či jóga. Patří sem určitě i mindfulness techniky a meditace. Časté jsou i kreativní techniky, které jsou dnes velmi populární – kreslení, keramika, sochařství a pod. Trávení času v přírodě, dobrovolnické činnosti nebo i obyčejná (a přitom tak neobyčejná) káva s přáteli může naší duši přinést ten blahobyt, který potřebujeme.

S zařazením psychohygieny je třeba jen začít. Pokud nevíte, jak na tom v této oblasti jste, můžete si na terapii zmapovat svůj život, své prožívání, kolik času věnujete práci, povinnostem a kolik sami sobě, relaxaci či odpočinku. Může vám to poskytnout dobrý náhled na to, kde jste a jak by se to mohlo zlepšit. Psychohygiena je prevence, každý z nás by ji měl mít jako součást svého každodenního života.

Jaké jsou nejčastější chyby při péči o duševní zdraví?

nedostatečná regenerace – tedy kvalitní spánek

na psychické zdraví má také vliv špatná životospráva a celkově rychlý nevýživný životní styl – tělo a mysl jsou propojené nádoby a to, čím sytíme naše tělo, ovlivňuje i naši náladu a emoce 

izolování se od ostatních – člověk je sociální tvor, a pokud se příliš izolujeme od jiných, nepříznivě to ovlivňuje naše duševní zdraví

zanedbávání svých pocitů a potřeb – být k sobě upřímný; co potřebujeme a prožíváme, je základem toho, abychom věděli, co s tím udělat - nejprve musí přijít samotné zamyšlení

odmítání pomoci – terapeutické či pomoci svého okolí

Tento text nenahrazuje odbornou literaturu ani rady lékaře nebo terapeuta. Informace v něm obsažené jsou zobecněné a nemusí se vztahovat na každého. Pokud máte jakékoli otázky týkající se vašeho zdraví, obraťte se na jednoho z našich terapeutů.


V textu používáme mužský rod, jako například „klient“ a „terapeut“, pro usnadnění a plynulejší styl vyjadřování. Tyto termíny jsou však myšleny inkluzivně a vztahují se na všechny odborníky i klienty bez ohledu na rod. 💙


Jak si pomocí psychohygieny udržet duševní rovnováhu?

Tento článek pomáhá klientovi lépe pochopit, co může očekávat od vybraného terapeuta. Skóre zohledňuje terapeutický směr, osobnost a preference terapeuta. Na základě šesti protikladných preferencí si klient může lépe představit jeho přístup.

Tento článek slouží k lepšímu pochopení toho, co může klient očekávat od konkrétního terapeuta. Skóre, které si terapeuti sami nastavují při vyplňování profilu, by mělo být souhrnem terapeutického přístupu, podle kterého vykonávají terapii, přičemž zohledňuje i jejich osobnost a preference ve způsobu práce.

Na základě šesti protikladných preferencí si klienti mohou představit přístup terapeuta a snadněji si vybrat toho, kdo nejlépe vyhovuje jejich potřebám. Čísla v textu (od 1 do 6) představují body, přičemž popsané jsou jen hraniční kategorie.


Dokument se zaměřuje na následující kategorie:

holistický nebo specificky zaměřený přístup,

1 bod – Terapeuti, kteří mají tendenci zaměřovat se na přítomnost a budoucnost, věří, že i když minulost nemůžeme změnit, můžeme změnit náš přístup k ní a způsob, jak na ni nahlížíme. Cílem je pomoci klientům definovat jejich cíle, čeho by chtěli dosáhnout a co je pro ně důležité. Tito terapeuti podporují klienty v soustředění se na aktuální zážitky a odvádějí jejich pozornost od přílišného zaměření se na minulost. Často využívají techniky jako konstruktivistické otázky, trénování vděčnosti a mindfulness, které klientům pomáhají lépe se koncentrovat na přítomnost a plánování budoucnosti.

6 bodů – Terapeuti považují minulé zkušenosti za nedílnou a podstatnou součást aktuálního prožívání. Mají tendenci využívat techniky jako rané vzpomínky, které pomáhají klientům přeformulovat svůj příběh z minulosti a najít v něm větší smysl a klid. Tento přístup často zahrnuje detailní zkoumání a analýzu minulých událostí a jejich vlivu na současné problémy. Je typický pro analytické nebo dynamické terapeuty, kteří kladou velký důraz na dětství a dospívání, přičemž se zaměřují na hluboké pochopení minulých zkušeností a jejich vlivu na současné prožívání klienta.

1 bod – Terapeuti na této straně škály využívají techniky zaměřené na rychlé a efektivní řešení konkrétních problémů. Jejich přístup je krátkodobý a intenzivní, což umožňuje klientům rychle zlepšit svůj stav a dosáhnout konkrétních výsledků. Tito terapeuti často navrhují krátkodobé intervence, které se zaměřují na rychlé identifikování a řešení problémů, což může být pro klienty velmi motivující a osvěžující. Samozřejmě i tací terapeuti mohou nabídnout dlouhodobou spolupráci, ale nejurgentnější témata se řeší prioritně a ve stanoveném časovém rámci.

6 bodů – Terapeuti na opačné straně škály věří v hodnotu dlouhodobých sezení, která umožňují hlubší řešení a trvalé změny v životě klienta. Využívají techniky hluboké terapie, které se zabývají komplexními emocionálními a psychologickými vrstvami. Jejich přístup zahrnuje důkladnou analýzu a postupnou práci na změnách, které mají dlouhodobý charakter, což může klientům poskytnout pocit porozumění a trvalého pokroku.

1 bod – Terapeuti, kteří se orientují na holistický přístup, berou v úvahu všechny aspekty života klientů, včetně fyzického, emocionálního a sociálního zdraví. V jejich sezeních se často probírají širší souvislosti a vztahy mezi různými oblastmi klientovy existence. Tento přístup podporuje celkové zlepšení kvality života klienta a pomáhá mu najít rovnováhu a harmonii. Terapie se zaměřuje na celkový osobní růst a rozvoj klienta, přičemž se snaží pochopit a pracovat s jeho individuálními potřebami a hodnotami.

6 bodů – Terapeuti, kteří se zaměřují na řešení konkrétních problémů, se specializují na identifikaci a řešení specifických symptomů, které klient prožívá. Jejich sezení jsou strukturovaná a orientovaná na konkrétní problémy, jako například specifické druhy fobií nebo psychických poruch diagnostikovaných jiným specialistou. Tento přístup je vhodný pro klienty, kteří mají jasno v tom, že jiné oblasti života jsou spokojené, ale tíží je jeden konkrétní problém, který potřebují vyřešit. Psychologové se zaměřují na zmírnění nebo odstranění konkrétních symptomů, což klientům přináší úlevu a jasný postup vpřed.

1 bod – Přístup, který se zaměřuje na verbální metody, využívá rozhovor jako hlavní nástroj terapeutických sezení. Pomáhá klientům prostřednictvím dialogu identifikovat problémy a nacházet řešení prostřednictvím slovního projevu. Otevřená komunikace a verbální interakce jsou klíčem k terapeutickému procesu, což může klientovi přinést pocit pochopení a blízkosti. Terapeuti s tímto přístupem věří, že verbální výměna názorů a myšlenek je základem efektivní terapie.

6 bodů – Přístup, který integruje neverbální metody a postupy, zahrnuje techniky jako arteterapie, muzikoterapie nebo tělesná terapie. Tyto techniky pomáhají klientům vyjádřit pocity a myšlenky, které mohou být těžko verbalizovatelné. Tento přístup se zaměřuje na využití různých forem sebevyjádření a práce s tělem k dosažení terapeutických cílů, což může být pro klienta velmi osvobozující a uzdravující. Psychologové využívající tento přístup vytvářejí prostředí, kde je klientovi umožněno pracovat s emocemi a zážitky prostřednictvím neverbálních prostředků.

1 bod – Tito terapeuti sice akceptují spirituální rovinu člověka, ale spíše se věnují přímo popsatelným a hmatatelným tématům, rádi se opírají o vědecké poznání a využívají metody založené na důkazech. Tento typ terapeuta se soustředí na řešení konkrétních psychologických problémů bez začlenění duchovních nebo náboženských aspektů. Pro klienty, kteří preferují sekulární přístup, je tento styl terapie jasný a srozumitelný, umožňující zaměření se na řešení problémů prostřednictvím vědecky podložených metod.

6 bodů – Terapeuti, kteří do své praxe integrují spiritualitu, považují duchovní přesvědčení a hodnoty za důležitou součást terapeutického procesu. Takoví terapeuti berou v úvahu i duchovní a náboženskou stránku klienta, což může zahrnovat techniky jako meditace, duchovní cvičení nebo mindfulness. Tento přístup je vhodný pro klienty, kteří jsou spirituálně založení a očekávají, že terapeut bude tuto jejich osobnostní dimenzi respektovat a brát v úvahu, čím vytváří prostředí, kde jsou tyto stránky integrovány do terapie.

1 bod – Terapeuti s direktivním přístupem aktivně vedou klienta během sezení. Dbají na to, aby klienti měli jasný plán a konkrétní kroky, které jim pomohou řešit jejich problémy. Tento styl terapie je vhodný pro toho, kdo potřebuje jasné vedení a konkrétní strategie na řešení svých problémů. Terapeuti s direktivním přístupem poskytují strukturu a jasnost, což může být velmi užitečné při rychlém dosahování cílů.

6 bodů – Terapeuti s nedirektivním přístupem poskytují klientům maximální prostor pro sebevyjádření a přemýšlení. Sezení jsou zaměřena na vytvoření bezpečného a podporujícího prostředí, kde klient může svobodně sdílet své myšlenky a pocity bez tlaku na okamžité odpovědi nebo řešení. Tento přístup je vhodný pro toho, kdo potřebuje být vyslechnut a kdo si chce své myšlenky zformulovat předtím, než je vyjádří nahlas. Terapeuti s tímto přístupem nechávají prostor tichu a reflexi, čímž pomáhají klientům hlouběji se ponořit do sebe a lépe pochopit své vnitřní procesy.

Upozornění:
V článku používáme výrazy „terapeut“ a „terapeuti“ pro jednodušší plynutí textu, přičemž zahrnují odborníky obou rodů. Vážíme si práce všech terapeutů i terapeutek a rovněž oceňujeme jejich přínos duševnímu zdraví.

Zjistěte, jak probíhá první terapeutické sezení, co můžete očekávat, a jak se na něj připravit. Užitečné tipy, včetně informací o technických specifikacích online sezení na Terapio.

Jak probíhá první sezení s terapeutem a jak se na něj připravit?

Je zcela přirozené, že vám první sezení s terapeutem může způsobovat mírný stres, protože je to nové a nevíte, co očekávat. V tomto článku se vám proto pokusíme objasnit všechny aspekty sezení, abychom vám usnadnili začátek cesty k vašemu pravému já.  

▶️ Nevíte, jak začít? S výběrem vám může pomoci náš párovací test.

O čem se budete bavit na prvním sezení? 


Úvodní setkání slouží k tomu, aby se terapeut seznámil s vaší situací a abyste získali představu o tom, jak bude terapie probíhat. Nemusíte se obávat žádných testů ani hodnocení – jde o otevřený rozhovor, kde můžete být upřímní a zcela spontánní. První sezení je také příležitostí ke zjištění, zda vám vybraný odborník vyhovuje a zda je pro vás vhodným průvodcem na cestě k lepšímu psychickému zdraví. Je zcela běžné, že to vždycky nevyjde hned napoprvé – v takovém případě není třeba terapii ukončovat, ale hledat dál, protože vaše duševní pohoda za to rozhodně stojí. 

Každý terapeut má vlastní postupy vedení sezení, většinou však vždy obsahují body, které popisujeme níže. 

Na začátku sezení vás terapeut přivítá a představí se. Vysvětlí vám, jaký je cíl terapie, jaké metody používá a jak bude probíhat vaše spolupráce. Může vám také poskytnout informace o etických pravidlech a o tom, jak je zajištěno vaše soukromí. 

Diskuse o vašich problémech a obtížích

Po úvodním seznámení přejdete k diskusi o důvodech, proč jste se rozhodli vyhledat pomoc. Terapeut se vás může ptát na vaše pocity, myšlenky, zkušenosti a životní události, které mohou být důležité pro vaši situaci. Cílem je získat celkový obraz o vašem stavu a problémech, s nimiž se potýkáte. Zároveň chce kromě vašeho problému poznat také vás – kdo jste, co je pro vás typické, co máte a nemáte rádi. To je důležité pro vybudování vzájemné důvěry a nastavení efektivní spolupráce.

Po diskusi o vašich problémech a obtížích s vámi bude terapeut pracovat na stanovení cílů. Může jít o zlepšení vaší psychické pohody, zvládání stresu, zlepšení vztahů nebo jiné konkrétní cíle. Společně se dohodnete na tom, čeho byste chtěli dosáhnout a jak budete postupovat.

Na závěr prvního sezení se dohodnete na dalších setkáních. Terapeut vám navrhne častost sezení a můžete si dohodnout další termín. To, zda s danou frekvencí sezení budete souhlasit, je ale zcela na vás. Jelikož obě zúčastněné strany počítají s finančními, ale i časovými kapacitami, které s terapií souvisejí. Také vám může poskytnout několik doporučení nebo úkolů, které byste měli vykonat do příště.

Pokud jdete na první sezení online, potřebujete notebook s kamerou nebo mobilní telefon, stabilní internetové připojení a jakékoli místo, kde si s terapeutem můžete v klidu povídat. Na sezení přes Terapie si nemusíte stahovat žádnou speciální aplikaci ani program. Pokud máte nějaké poznámky nebo deník, kam jste si zapisovali své pocity a myšlenky, může být užitečné je mít u sebe – to platí i když jdete na sezení osobně, avšak i když si nevezmete nic, je to zcela v pořádku.

Před sezením si nemusíte připravovat nic – terapeut bude bude klást otázky vám. Pokud se však cítíte jistější, když se připravíte, můžete si sepsat seznam témat nebo otázek, které byste chtěli prodiskutovat. Také si můžete promyslet, jaká jsou vaše očekávání a cíle. Umožní vám to terapii začít efektivněji a její celkový průběh může být kratší a hladší.

Je přirozené cítit se nervózně před prvním sezením u terapeuta. Pamatujte ale, že terapeut je tady pro to, aby vám pomohl, a že váš rozhovor bude důvěrný. Zkuste se soustředit na to, že děláte důležitý krok pro své duševní zdraví. Pokud máte velké obavy, můžete o nich mluvit přímo na sezení – terapeut vám určitě poskytne podporu.

Pro online sezení používáme na Terapio platformu Daily (ne Google meet ani Zoom). Tato platforma je navržena s důrazem na ochranu vašich osobních údajů. Neukládá žádná audio, video ani sdílená data z hovorů, kromě případů, kdy je nahrávání povoleno a spuštěno oprávněným uživatelem (terapeutem) po domluvě s vámi. Zároveň platforma nesdílí žádná data s třetími stranami, což zaručuje maximální ochranu vašich informací. Více o bezpečnosti se dočtete ZDE. 

Odkaz na online sezení vám přijde na e-mail ihned po zaplacení sezení. Tento odkaz je unikátní pro každé jedno sezení v dohodnutém čase a datu, co znamená, že při zaplacení dalšího sezení vám přijde na e-mail nový odkaz na následující setkání. Pokud si chcete zkusit, jak hovor vypadá, můžete na odkaz kliknout už před začátkem sezení – terapeut se na něj bude připojovat až v dohodnutém čase. Pokud ještě nemáte objednané sezení, můžete se podívat na testovací hovor ZDE.  

Máte-li jiné otázky k prvnímu sezení na Terapio kontaktujte nás na info@terap.io 😊.

Najděte si svého terapeuta na pár kliků.

První sezení s terapeutem: Co očekávat a jak se připravit

Muži trpí psychickými problémy stejně často jako ženy, ale zřídka vyhledají odbornou pomoc. Proč je péče o jejich duševní zdraví stále tabu, jaké jsou nejčastější problémy a jak můžeme podpořit emocionální zranitelnost mužů?

Mužské duševní zdraví: Proč je stále tabu, a jak prolomit bariéry?

Trpí muži méně často psychickými poruchami než ženy?

Psychické problémy jsou již v současnosti více viditelné i u mužů, ale stále se jim nevěnuje dostatečná pozornost. Existuje nepřiměřený rozdíl mezi počtem mužů, kteří trpí psychickými problémy, a muži, kteří odbornou pomoc vyhledají. Výskyt diagnostikovaných psychických poruch u mužů je 15 – 20 % v populaci.

Na druhou stranu mají muži vyšší míru dokončených sebevražd ve srovnání se ženami. Statistiky uvádějí až 75 %. Muži netrpí méně psychickými problémy než ženy, i když se to tak může jevit. Můžeme se domnívat, že muži často nemluví o svých problémech, nebo je včas neřeší, případně jim nevěnují dostatečnou pozornost. I když jsou tendence v současné společnosti se více věnovat tématům psychického zdraví, mnoho mužů své problémy skrývá a bojí se o nich otevřeně mluvit.

I muži zažívají náročné životní situace, stres v rodinném nebo pracovním prostředí, úzkost, mohou trpět pocity nízké sebeúcty, případně mohli prožít traumatické události ve svém životě. V naší kultuře muži nejsou zvyklí mluvit o tom, co je trápí. Jedním z hlavních důvodů je výchova chlapců, kdy už od raného dětství jsou na ně kladena vysoká očekávání, aby si své problémy řešili sami. Zdánlivě nepodstatná slova, která malí chlapci slyší, jako například „neplač“, „buď silný“, „to nic není“, se mohou negativně podepsat na jejich psychickém zdraví. V dospělosti mohou mít problém s vyjádřením a zpracováním emocí a to následně může zvyšovat riziko psychických poruch jako například deprese, závislosti nebo agresivního chování.

Jaké jsou nejčastější psychické problémy u mužů?

Muži, stejně jako ženy, mohou trpět různými psychickými problémy. Rozdíl mezi muži a ženami se může projevovat v prožívání a řešení psychických problémů. Muži mohou častěji ignorovat varovné příznaky psychické nemoci, potlačují, případně ignorují své emoce. Neprojevené a nezpracované emoce se hromadí, což může vést k závažnějším problémům.

U mužů jsou častěji diagnostikovány závislosti. Psychotropní látka může krátkodobě uvolnit člověka od nepříjemných emocí a navodit pocit úlevy. Z dlouhodobého hlediska zhoršují celkový psychický i zdravotní stav.

Mnoho mužů trpí depresivními symptomy. Společensky přijatelná emoce pro muže je hněv, a tak místo smutku mohou projevit intenzivní hněv, případně mohou cítit celkovou únavu.

Muži se také mohou stát obětmi sexuálního zneužití, nebo jiných traumatických událostí. Nepříjemné emoce spojené s traumatickou událostí mohou mít tendenci potlačovat, což může vést k intenzivním projevům posttraumatické stresové poruchy. Tyto projevy se mohou týkat flashbacků, problémů se spánkem, pocitů hněvu, agresivních tendencí nebo neustálého pocitu úzkosti a ohrožení.

Proč muži často nevyhledávají pomoc při duševních problémech?

U mužů je častější tendence vyhýbat se návštěvě odborníka a zlehčovat svá onemocnění, což následně ztěžuje správné a včasné stanovení diagnózy.

Jeden výzkum (Lynch, et al, 2018) se zabýval hledáním překážek a řešením odborné pomoci při psychických problémech u mladých mužů ve věku 18 - 24 let. Mezi nejvýraznější překážky při hledání odborné pomoci účastníci uvedli kulturní vlivy, stigmatizaci v rámci kolektivu, strach, samoléčbu alkoholem a tradiční mužský ideál.

Muži nevyhledávají pomoc při duševních problémech z více důvodů:

Stereotypy ve společnosti – tlak na muže, aby své problémy zvládli sami. Podle společenských očekávání by měl být muž charakterizován vnitřní silou vydržet náročné situace a schopností řešit problémy sám.

Normy maskulinity – tradiční maskulinita zdůrazňuje určité projevy v mužském chování, vztahující se k síle, moci, dominanci nad ženami.

Absence podpory z rodiny a blízkých vztahů – v mnoha rodinách chybí upřímná komunikace, často se v nich hovoří jen o provozních tématech a chybí emoční spojení, podpora a blízkost. Mužská přátelství se často soustřeďují na společné aktivity, avšak s menším prostorem k otevřenému rozhovoru o problémech, potřebách a emocích.

Pocit selhání a obavy ze ztráty respektu – muži se mohou obávat, že je rodina nemusí pochopit a přijmout, když se svěří s psychickými problémy. Tato obava může být spojena s intenzivními pocity hanby a viny.

Jak společenské stigma ovlivňuje mužské duševní zdraví?

Společenské stigma se týká negativních postojů a nesouhlasu s osobami, nebo skupinou osob, které trpí psychickými problémy. Společnost očekává, že muž bude stabilní, silný a schopný vyřešit své problémy sám. Důvodem je i nesprávné pochopení psychických problémů. Společnost označuje muže, který trpí psychickými problémy, za osobu se „slabým charakterem“. Tedy toto stigma ovlivňuje celou osobnost člověka.

Psychické problémy u mužů výrazně zasahují do jejich celkového fungování a společenského statusu. Takové vnímání společností může vést k odmítání mužů, kteří trpí psychickými problémy. Při zvnitřnění daného přesvědčení jde o sebestigmatizaci, tedy o internalizaci sociálního stigma. Muž, který podléhá těmto přesvědčením, může začít pochybovat o sobě, o své hodnotě, o svých silných stránkách a může získat přesvědčení, že jde o bezvýchodnou situaci. Společenské stigma může souviset i se zvýšeným rizikem sebevražd u mužů. Až čtyřikrát častěji se objevují dokonané sebevraždy u mužů.

Jaké jsou bariéry, které brání mužům v návštěvě psychologa?

Neochota mužů vyjádřit emoční zranitelnost, dotknout se vlastních emocí, svěřit se se svým problémem psychologovi.

Úzkost a strach z přidělení diagnózy ve smyslu stigmatizace ve společnosti. Obava ze ztráty respektu.

Zlehčování psychických problémů a přesvědčení, že je zvládnou sami, a s tím spojené časté samoléčení pomocí alkoholu, nebo podlehnutí jiné látkové či nelátkové závislosti.

Nedostatečné povědomí o výhodách terapie. Muži často nejsou informováni o tom, jak terapie funguje a jaké výhody do života přináší.

Předsudky vůči terapeutovi/psychologovi, že se zaměřuje jen na závažné psychické poruchy.

Finanční a časová omezení, zejména v případech, kdy je muž živitelem rodiny.

Co by pomohlo mužům otevřít se a začít se starat o své duševní zdraví?

S péčí o duševní zdraví začít již při výchově chlapců. Pečlivě zvažovat věty a naše očekávání, které dětem každý den sdílíme. Přijímat emoce dětí a dovolit jim je vyjádřit. Hovořit s chlapci o významu duševního zdraví přiměřeně jejich věku. Netrestat je za projevy emocí na veřejnosti a nezahanbovat je.

Zařadit na školách výuku o psychickém zdraví.

Normalizovat psychické problémy. Každý člověk (muž či žena) během života může mít náročná období a může pociťovat zvýšenou psychickou zátěž, případně se mohou rozvinout různé psychické problémy. Je to běžné a existuje odborná pomoc.

Uvádět příklady dobré praxe. Muži, kteří překonali psychické problémy a jsou pracovně úspěšní a pozitivně hodnoceni ve společnosti, mohou být vzorem pro ostatní. Mediálně propagovat a podporovat příklady mužů, kteří se starají o své psychické zdraví a nebojí se otevřeně hovořit o svých emocích.

Mediální kampaně ke snížení společenského stigmatu – programy zaměřené na osvětu duševního zdraví, které by se realizovaly ve školách a na pracovištích.

Budování komunit pro muže, kde bude vytvořeno bezpečné prostředí a muži budou moci hovořit otevřeně a bez předsudků.

Nabídnout možnost zapojit se do semi-formálních podpůrných skupin pro muže, kde se bude otevřeně hovořit o psychickém zdraví.

Proč je důležité podporovat muže v emocionální zranitelnosti?

Prevence psychických problémů a podpora psychického zdraví u mužů.

Zvýšení kvality blízkých vztahů – emoční zranitelnost je základem při budování a udržování hlubokých vztahů.

Autenticita a sebepřijetí – schopnost přijmout všechny své části a být sám sebou vede k vyšší míře životní spokojenosti.

Sebepoznání – schopnost muže být emočně zranitelný mu otevírá hlubší sebepoznání a růst jeho osobnosti.

Transformace genderových stereotypů ve společnosti – přehodnocení tradičního významu maskulinity a podpora emoční zranitelnosti u mužů by mohla z dlouhodobého hlediska vést k lepšímu psychickému zdraví celé společnosti.

Jaké kroky mohou muži podniknout ke zlepšení svého duševního zdraví?

Sebereflexe a upřímnost k sobě samému – otevřenost k sobě, zjistit, co opravdu potřebuje v životě.

Plánování odpočinku a pracovních aktivit - zachování rovnováhy mezi prací a osobním životem.

Nemít na sebe vysoká očekávání a nevyvíjet tlak na výkon.

Přijímání svých emocí a najít si osobu, které důvěřujete a můžete s ní sdílet své emoce, problémy a obavy.

Otevřenost k druhým, budování blízkých vztahů založených na důvěře a porozumění.

Pokud máte problémy s duševním zdravím, neváhejte vyhledat odbornou pomoc.

V textu používáme převážně mužský rod pro zjednodušení a plynulost vyjadřování. Všechna označení jsou však myšlena inkluzivně a vztahují se na všechny osoby bez ohledu na pohlaví. 💙

Proč je péče o duševní zdraví důležitá i pro muže?

Terapie je místo, kde se setkává odborník s klientem, který potřebuje pomoc. Pro koho je terapie vhodná a jak funguje?

Terapie je vhodnou volbou při mnoha psychických problémech.

Jedna z nejznámějších definic terapie zní: ,,terapie je léčba vztahem”. A skutečně je tomu tak, není třeba hledat ani další definice. Terapie je místem, kde se setkává odborník v pozici terapeuta či psychologa s klientem, který potřebuje pomoc. Něco mu brání v tom žít svůj život šťastně, naplno a smysluplně. Právě proto přichází do terapie, aby se podíval na to, proč tomu tak je, a co se s tím dá dělat. Cílem terapie je zlepšit duševní zdraví a kvalitu života klienta pomocí různých technik a přístupů.

Z praktického hlediska může být terapie osobní, což znamená, že se klient se svým terapeutem setkává naživo na předem dohodnutém místě, nebo online. V dnešní době stoupá popularita online sezení, protože poskytují lepší a efektivnější možnosti psychoterapeutické pomoci pro lidi z různých koutů světa. 

Když se na terapii podíváme jako na proces, na začátku je důležité samotné odhodlání do terapie jít. Chce to dávku odvahy, protože v terapii se o sobě naučíme mnoho nového a zjistíme možná i to, co se nám líbit nebude. A to si vyžaduje osobní statečnost. Dalším důležitým krokem je i výběr samotného odborníka. Mnohokrát jdeme k terapeutovi či psychologovi na doporučení praktického lékaře, psychiatra či známých. Velmi často se také rozhodujeme podle sympatií, vzdělání, přístupu, ale i ceny a dostupnosti (volných termínů) daného odborníka. V procesu, kdy si klient objedná první setkání, spolupracují s terapeutem na jeho zakázce a přiblíží si cestu, kterou se dostanou do cíle, který si klient sám zvolí.    

Je velmi důležité uvědomit si, že terapie je společné úsilí - jsou v něm aktivní obě osoby - jak terapeut, tak klient. Právě tehdy je efektivní a účinná.     

Terapie je vhodná pro kohokoli, kdo cítí, že ji potřebuje. A to nemusíme mluvit jen o psychických problémech či psychiatrem diagnostikovaných poruchách. Pokud klient například cítí dlouhodobou nepohodu v životě, má problémy se spánkem, ve společenských vztazích, cítí se sám či zraněný, je ideální čas vyhledat odborníka a zkusit se na svůj problém podívat z jiného úhlu. Žádný problém není „příliš malý“ či nedostatečně vážný. Pokud o terapii delší dobu uvažujete, už jen to je jasným ukazatelem toho, že byste jí měli dát šanci. 

Existuje mnoho terapeutických směrů, které určují, o jakých typech terapie mluvíme. Typy terapie lze například rozdělit podle počtu klientů na:

Individuální terapie - v procesu je s terapeutem jeden klient a společně pracují na klientově zakázce.

Párová terapie - v procesu je párový terapeut a dvojice, se kterou se pracuje rovnocenně – ať už se jedná o partnerský vztah, manželský vztah, hetero nebo homosexuální pár.

Skupinová terapie - pro skupinovou terapii je typické, že se v rámci uzavřené skupiny řeší vždy jeden konkrétní problém/téma; mezi skupinové terapie patří například i podpůrné skupiny, kam se řadí známá skupina anonymních alkoholiků, rodiny v zármutku apod.

Rodinná terapie - v rodinné terapii se pracuje s celou rodinou jako se systémem, kde se klade důraz právě na jejich vzájemné vztahy a dynamiku.

Co se týče terapeutických směrů, níže uvádíme nejznámější prakticky používané přístupy. Zároveň však považujeme za důležité uvést, že žádný přístup není lepší nebo horší. Primární je výběr terapeuta a vytvoření vztahu s ním.

Kognitivně behaviorální terapie – zaměřuje se na identifikaci a změnu negativních myšlenkových vzorců a chování.

Psychodynamická terapie – soustředí se na odhalení podvědomých myšlenek a pocitů, které ovlivňují chování klienta. Tento přístup se často zaměřuje na zkoumání minulých zkušeností a jejich vlivu na současný život klienta.

Humanistická terapie – klade důraz na osobní růst a seberealizaci, přičemž vychází z předpokladu, že každý člověk má vrozený potenciál k dosažení svých cílů. Terapeut poskytuje podporující a empatické prostředí, ve kterém klient může zkoumat a rozvíjet své schopnosti.

Adlerovská terapie – zaměřuje se na pochopení individuálních životních stylů a sociálních vztahů. Tento přístup zdůrazňuje význam pocitu sounáležitosti a cílevědomosti v životě člověka.

EMDR terapie – je specificky navržena pro léčbu posttraumatických stresových poruch (PTSD) a traumatu. Používá resp. jejím základem je bilaterální stimulace (oční pohyby a další stimulační techniky) ke snížení emocionálního stresu spojeného s traumatickými vzpomínkami.

Existenciální terapie – zaměřuje se na otázky smyslu, svobody, odpovědnosti a smrtelnosti. Tento přístup pomáhá klientům nalézt osobní smysl a hodnotu v životě tváří v tvář nevyhnutelným existenciálním výzvám.

Systemická terapie – se soustředí na vztahy a interakce v rámci rodiny nebo jiných skupin.

Katatymně-imaginativní terapie – používá řízené imaginace k přístupu k podvědomým obsahům a konfliktům. Tento přístup pomáhá klientům vizualizovat a zpracovávat emocionální zážitky a vnitřní konflikty.

Gestalt terapie – se zaměřuje na prožívání přítomného okamžiku a uvědomění si vlastních pocitů a myšlenek. Klientům pomáhá získat větší sebeúctu a odpovědnost za své činy prostřednictvím technik, jako je například práce se sny a herecké cvičení.
  

Při jakých problémech je terapie prospěšná?

Jelikož, jak jsme psali, terapeutických směrů, přístupů a možností, jak terapii absolvovat, je skutečně mnoho, různorodé jsou i problémy, se kterými klienti do terapie chodí. Jediný důležitý faktor je ten, že terapeut ani psycholog nepředepisují léky. Na to slouží psychiatr, který je lékařem a má na to kompetence. 

Terapie může být prospěšná při širokém spektru problémů. Zde jsou některé z nejčastějších situací a problémů, při kterých může být terapie velmi užitečná:

Úzkostné poruchy: Terapie poskytuje nástroje na zvládání úzkosti, včetně technik na zvládání stresu a relaxačních metod.

Posttraumatická stresová porucha (PTSD): Terapie jako je EMDR, může pomoci zpracovat a zmírnit symptomy traumatu.

Problémy se sebevědomím: Terapie může pomoci při budování sebeúcty a sebedůvěry.

Stres a vyhoření: Terapie nabízí strategie na zvládání stresu a prevenci vyhoření.

Životní krize: Terapie může poskytnout podporu a nástroje na zvládnutí krizových situací, jako jsou rozvod, ztráta zaměstnání nebo úmrtí blízké osoby.

Manželské a partnerské problémy: Párová terapie pomáhá zlepšit komunikaci, řešit konflikty a posilovat vztah.

Rodinné problémy: Rodinná terapie může pomoci zlepšit vztahy a dynamiku v rámci rodiny.

Problémy se spoluzávislostí: Terapie může pomoci rozpoznat a řešit nezdravé vztahové vzorce.

Poruchy příjmu potravy: Terapie pomáhá při léčbě anorexie, bulimie a jiných poruch příjmu potravy.

Impulzivní a sebepoškozující chování: Terapie může pomoci získat kontrolu nad impulzy a snížit sebepoškozující chování.

Může se však stát, že terapeut na klientův problém „nemá odpověď“ nebo se danému tématu nevěnuje, a proto pak klienta doporučí svému kolegovi/kolegyni.


Jak terapie pomáhá při zvládání životních změn a přechodů?

Hned z několika hledisek. V první řadě je to emocionální opora. Klient není na zátěžovou situaci sám, má tam osobu, která ho může provázet. Pokyny, oporou, možností sdílet a mnohdy stačí i samotné naslouchání a přítomnost. Terapeut vidí klientovu situaci svýma a zároveň objektivníma nezainteresovanýma očima, což může klientovi přinést nový obzor. A to může být skutečně cenné a přínosné.


Jaké faktory zvážit při výběru terapeuta?

Faktorů při výběru terapeuta je hned několik. Pro někoho je důležitý první dojem či sympatie, jiní zase dávají na doporučení a hodnocení ostatních. Pokud je člověk v oblasti terapie a psychologie nový, asi mu moc neříká, jakým způsobem a kterým terapeutickým směrem odborník pracuje. Na internetu je však mnoho informací, podle kterých se můžete v terapeutických směrech zorientovat. Případně vyzkoušejte náš párovací test. Čím více budete mít informací, tím lépe se budete umět rozhodnout.


Jaké výsledky by měla terapie přinést?

Výsledek terapie se odvíjí vždy a pouze od cíle klienta. A to je absolutně individuální. Někdo se chce více smát, někdo naopak naučit se plakat. Někdo chce lépe komunikovat s mámou, někdo s manželem a někdo se chce naučit mít od lidí odstup. Ať už je to cokoli, terapie je skvělým sebepoznávacím zážitkem. Člověk se může o sobě hodně naučit i z jediného setkání, ale nejvíce z toho vytěží, když bude chodit pravidelně.

Co je to terapie, jak probíhá a kdy je vhodné o ní uvažovat?

Čas vyhledat terapeuta nemusí přijít jen v době krize – někdy je důležité požádat o pomoc preventivně. Jak rozpoznat první varovné signály duševního vyčerpání?

Čas vyhledat terapeuta nemusí přijít jen v čase krize – někdy je důležité požádat o pomoc preventivně. Tento článek vám pomůže rozpoznat první varovné signály duševního vyčerpání a zjistit, kdy už vlastní pomoc nestačí. Objevte, jak může terapie zlepšit váš každodenní život.

Zjistěte více o tématech duševního zdraví

První sezení s terapeutem: Co očekávat a jak se připravit

Co je to terapie, jak probíhá a kdy je vhodné o ní uvažovat?

Jak zjistit, že je čas vyhledat terapeuta?

Proč prokrastinujeme a jak prokrastinaci překonat?

Jak si pomocí psychohygieny udržet duševní rovnováhu?

Jaké příčiny hledat za poruchami spánku a jak s nimi bojovat?

Proč je péče o duševní zdraví důležitá i pro muže?

Preference v terapii

Co je úzkost, proč se objevuje a jak ji překonat?

Získejte exkluzivní nabídky a novinky

Sezení

Pečuji o sebe

Jsem firma nebo média

Legal