Co je empatie, proč ji nemáme všichni stejně a kdy je jí příliš?

Co je to empatie?

Empatie je schopnost vnímat a rozumět emocím, pocitům a perspektivám druhých lidí. Nejde jen o rozpoznání emocionálního stavu, ale i jistý druh emocionálního sladění se – schopnost procítit pocity či vcítit se do situace druhých lidí.

Empatie hraje klíčovou roli v mezilidských vztazích, protože umožňuje lepší pochopení a komunikaci mezi lidmi, snižuje konflikty a podporuje spolupráci a soucit.

Jak poznat empatického člověka? 

Empatický člověk aktivně naslouchá a projevuje zájem – je výborným posluchačem. Nepřerušuje, věnuje pozornost druhé osobě, projevuje zájem o to, co říká, a povzbuzuje ji, aby se otevřeně vyjádřila. Neodsuzuje, ale snaží se pochopit pohled druhého člověka, což často vede k pocitu bezpečí a důvěry v komunikaci.

Reaguje s porozuměním a podporou – empatičtí lidé umějí vhodně reagovat na emoce a situace jiných. Snaží se poskytnout útěchu, povzbuzení nebo podporu, a to způsobem, který odpovídá momentálnímu stavu člověka. Jejich odpovědi bývají často plné porozumění, vyjádřené například slovy: „Chápu, že to musí být pro tebe těžké“ nebo „Rozumím, jak se můžeš cítit.“ Empatický člověk neodsuzuje druhé za jejich chyby nebo selhání, ale spíše je povzbuzuje, aby se z nich poučili. Ví, že každý má své slabosti a složité situace, a tak se snaží dívat se na věci z perspektivy druhého.

Empatičtí lidé mají schopnost číst „mezi řádky“ a rozpoznat, když je někdo smutný, rozzlobený nebo nervózní, i když to neříká přímo. Sledují řeč těla, tón hlasu a mimiku a snaží se z těchto signálů pochopit, jak se druhá osoba cítí.

Empatický člověk má schopnost vcítit se do pocitů jiných. Tento druh emočního propojení může vést k tomu, že se cítí smutně, pokud je druhý smutný, nebo pociťuje radost, když se druhý raduje. Jde o ochotu být otevřený vůči emocím druhých, i když to může být pro ně samotné někdy náročné. Jsou schopni si představit, jak by se cítili v podobné situaci, ale také respektují, že každý ji může prožívat odlišně. Tento přístup jim pomáhá lépe reagovat na potřeby a očekávání jiných.

Empatičtí lidé mají často motivaci pomáhat, ať už jde o podporu blízkých či dobrovolnictví a pomoc komunitě. Nejde o to, aby si něco dokazovali, ale o upřímnou snahu pomoci jiným cítit se lépe.

Empatičtí lidé jsou obvykle i sebereflektivní – přemýšlejí nad vlastními pocity a jsou si vědomi toho, jak jejich vlastní emoce mohou ovlivňovat jejich interakce s jinými. Mají vysokou míru emoční inteligence, tedy jsou schopni nejen rozpoznat emoce jiných, ale i regulovat své vlastní.

Na čem závisí míra empatie a proč někomu chybí?

Míra empatie závisí na několika faktorech, které zahrnují genetické predispozice, vlivy z dětství, sociální prostředí a dokonce i neurologické faktory. U některých lidí je empatie přirozeně vyšší, zatímco u jiných může být méně vyvinutá či dokonce chybět.

Genetické predispozice ovlivňují způsob, jakým lidé reagují na emoční podněty. Lidé s vyšší aktivitou v určitých částech mozku, jako je například amygdala (spojená se zpracováním emocí) a zrcadlové neurony (které se aktivují při pozorování činů jiných), mají větší schopnost empatie. Neurologické nebo vývojové poruchy, například autismus, mohou ovlivnit empatii; osoby s těmito poruchami mohou mít empatii oslabenou.

Zkušenosti z raného dětství jsou velmi důležité pro rozvoj empatie. Děti, které zažily stabilní a laskavé prostředí, mají vyšší empatii. Naopak děti, které vyrůstaly v prostředí s nedostatkem emoční podpory, případně zažily emoční či fyzické zneužívání, mohou mít později problémy s rozpoznáváním a reagováním na pocity druhých.

Kulturní normy a společenské prostředí také mohou ovlivnit empatii. Některé kultury kladou důraz na kolektivní hodnoty a soucit, zatímco jiné mohou podporovat individualismus, který může oslabit ochotu k empatickému chování.

Vliv médií a digitálního prostředí může také snížit schopnost empatie, protože interakce na sociálních sítích jsou často povrchní a emocionálně vzdálené. U některých lidí může být empatie oslabena kvůli psychickým poruchám. Osoby, které prožily silné trauma, mohou mít potíže s empatickým prožíváním, protože trauma může vést k uzavírání se a emocionální necitlivosti.

Jaký je význam empatie a proč je důležitá?

Empatie má v našich životech velký význam, protože umožňuje lidem navzájem se lépe chápat, respektovat a podporovat. Empatie je základním kamenem hlubokých a zdravých vztahů. Umožňuje nám chápat pocity a potřeby druhých, což vede k silnějšímu spojení s rodinou, přáteli či partnery. Když dokážeme pochopit, jak se druhý cítí, a podpořit ho v těžkých situacích, zvyšuje to důvěru a vzájemnou úctu.

Díky empatii se lidé snaží vidět věci z perspektivy jiných, což pomáhá snižovat neshody. Když pochopíme pocity jiné osoby, jsme méně náchylní ke zbytečným sporům či nedorozuměním. Empatie tedy přispívá k lepší komunikaci a většímu respektu k odlišným názorům a zkušenostem.

V prostředí, kde si lidé projevují empatii, se vytváří pevnější týmové vztahy a lepší spolupráce. V práci, ve školách nebo v komunitách pomáhá empatie budovat vzájemnou podporu, respekt a motivaci k dosažení společných cílů. Když lidé vědí, že jejich kolegové nebo spolupracovníci jsou empatičtí, mají větší chuť přispět a být součástí týmu.

Empatie je klíčovou součástí emocionální inteligence, která je stále důležitější v moderním světě. Emocionální inteligence zahrnuje schopnost rozeznat a regulovat vlastní emoce, stejně jako chápat a respektovat emoce jiných. Lidé s vysokou emocionální inteligencí jsou schopni zvládat konflikty, efektivně komunikovat a reagovat na různé sociální situace způsobem, který podporuje pozitivní vztahy.

Empatie podporuje také psychické zdraví nejen u toho, kdo ji přijímá, ale také u toho, kdo ji projevuje. Lidé, kteří jsou empatičtí, mají větší pocit spojení s ostatními, což snižuje osamělost a podporuje pocit smysluplnosti. Empatické chování může také přispět k lepšímu zvládání stresu a budování odolnosti, protože nám připomíná, že na své problémy nejsme sami a že vzájemná podpora je klíčová.

Empatie nás motivuje pomáhat ostatním a projevovat soucit. Když cítíme bolest nebo utrpení druhých, přirozeně cítíme potřebu něco udělat, abychom jim ulevili. Tento soucitný přístup k životu vede k altruistickým činům a k většímu zapojení do komunity, ať už ve formě dobrovolnictví, dárcovství nebo emocionální podpory.

Empatie je klíčová i pro sociální spravedlnost a společenskou odpovědnost. Když lidé dokážou vnímat utrpení nebo nespravedlnost, která postihuje jiné, jsou více motivováni zapojit se do řešení těchto problémů. Empatičtí lidé jsou schopni při rozhodování brát v úvahu nejen své potřeby, ale i potřeby ostatních. Tento pohled jim umožňuje přijímat vyváženější a spravedlivější rozhodnutí, což je užitečné v osobních i profesionálních vztazích. Empatie také podporuje schopnost řešit problémy, protože se na situace dokážeme dívat z více úhlů a hledat řešení, která jsou přijatelná pro všechny strany.

Co je opakem empatie?

Opakem empatie je apatie nebo nedostatek empatie, přičemž tyto termíny označují neschopnost nebo neochotu vcítit se do pocitů, potřeb a situace ostatních lidí. Může se to projevovat jako nezájem, lhostejnost nebo úplné ignorování emocí a perspektiv ostatních.

Je to chování nebo postoj, který nebere ohled na pocity, potřeby a zájmy ostatních lidí. Může jít o nedostatek emocionálního propojení (apatie), soustředění se jen na sebe (egocentrismus či narcismus), nebo o patologický nedostatek citů (psychopatie). Takové chování může výrazně zhoršit mezilidské vztahy, přispět k nedorozuměním a zvýšit konflikty, protože chybí základní porozumění a ohleduplnost vůči druhým.

Jaké typy empatie rozlišujeme?

Empatie se obvykle rozděluje do tří hlavních typů, které odrážejí různé aspekty naší schopnosti porozumět a reagovat na emoce ostatních lidí. Tyto tři typy jsou: emocionální empatie, kognitivní empatie a soucitná empatie. Každý z nich má svá specifika a hraje důležitou roli v mezilidských vztazích.

Emoční empatie (affective empathy nebo emotional empathy) je schopnost cítit emoce jiných lidí, jako by byly naše vlastní. Je to emocionální odezva, kterou máme, když vidíme jiné prožívat radost, bolest nebo jakékoli jiné emoce. Můžeme si představit emoční empatii jako schopnost „naladit se“ na emoce jiných. Pokud vidíme někoho plakat, můžeme začít cítit smutek nebo dokonce začít plakat také, protože emoční empatie nás spojuje s prožíváním druhého člověka.

Kognitivní empatie (cognitive empathy) znamená, že rozumíme, co druhá osoba cítí a co může prožívat, aniž bychom to sami emocionálně prožívali. Zahrnuje schopnost pochopit a analyzovat pocity a myšlenky jiných, často na základě jejich slov a chování. Pokud nám někdo vysvětlí, že je nervózní před pracovním pohovorem, dokážeme pochopit jeho pocity, i když sami necítíme nervozitu. Můžeme si představit, jaké to pro něj je, na základě vlastních zkušeností nebo analýzy situace. Kognitivní empatie je užitečná v situacích, kde potřebujeme objektivně pochopit potřeby nebo obavy jiných, například v poradenství, psychologii nebo při řešení konfliktů. Tento typ empatie nám umožňuje zachovat emocionální odstup v profesionálních situacích, kde přílišné emocionální zapojení může bránit efektivnímu řešení problému.

Soucitná empatie (compassionate empathy nebo empathetic concern) je kombinací emocionální a kognitivní empatie, přičemž navíc zahrnuje ochotu a motivaci pomoci. Jde o aktivní soucit, který nás povzbuzuje nejen k tomu, abychom cítili nebo chápali pocity druhých, ale abychom se zároveň pokusili zlepšit jejich situaci. Pokud vidíme přítele, který je zoufalý a potřebuje pomoc, soucitná empatie nás nejen přivede k pochopení jeho bolesti, ale i k činu, jako například nabídnout mu podporu nebo pomoc, aby se cítil lépe. Tento typ empatie je obzvláště důležitý pro mezilidskou péči, protože spojuje porozumění s akcí. Soucitná empatie podporuje altruistické chování a vede k aktivnímu řešení problémů druhých, což posiluje vztahy a zvyšuje pocit společenské odpovědnosti.

Jak rozvíjet empatii?

Rozvíjení empatie je komplexní proces, který zahrnuje sebepoznání vlastních emocí, aktivní naslouchání, empatii, řízení emocí, praktikování laskavosti, vzdělávání o zkušenostech jiných lidí, mindfulness a reflexi, zapojování se do různých sociálních interakcí a čtení literatury nebo sledování filmů pro pochopení různých perspektiv. Rozvíjení empatie je proces, který vyžaduje čas, úsilí a vědomé úmysly.

• Reflexe vlastních emocí – pravidelně si všímejte a analyzujte svoje vlastní pocity a reakce. Pochopení vlastních emocí je základem pro pochopení emocí jiných.
• Zapište si své myšlenky a pocity, abyste lépe porozuměli svým emocionálním stavům a reakcím v různých situacích.
• Když někdo mluví, věnujte mu svou plnou pozornost bez přerušování. Zaměřte se na slova, tón hlasu a neverbální signály.
• Opakujte vlastními slovy to, co druhá osoba řekla, abyste potvrdili své porozumění. Například: „Chápu, že se cítíš...
• Pokládejte otevřené otázky, které povzbuzují druhou osobu k hlubšímu vyjádření svých pocitů a myšlenek.
• Snažte se představit si, jak byste se cítili na místě druhé osoby v její konkrétní situaci.
• Zapojte se do interakcí s lidmi z různých kultur, prostředí a zkušeností, abyste rozšířili své chápání různých perspektiv.
• Čtěte knihy, sledujte filmy nebo dokumenty, které představují různé životní příběhy a zkušenosti.
• Zapojení se do dobrovolnických aktivit vám umožní přímo pomáhat druhým a lépe chápat jejich potřeby a pocity.
• Malá gesta, jako je nabídnutí pomoci, naslouchání nebo vyjádření podpory, mohou posílit vaši schopnost být soucitní.
• Učte se rozpoznávat a identifikovat různé emoce u sebe i u jiných.
• Naučte se efektivně řídit své emoce, abyste mohli lépe reagovat na emocionální situace jiných lidí bez toho, abyste byli přetíženi vlastními pocity.
• Praktikování všímavosti vám pomůže být přítomným v okamžiku a lépe vnímat emoce u sebe a u druhých.
• Techniky jako metta meditace (meditace laskavosti) mohou posílit vaši schopnost soucitu a empatie vůči jiným.
• Reflexe interakcí – po interakcích s jinými lidmi přemýšlejte o tom, jak jste reagovali a jak byste mohli zlepšit svou empatickou odpověď.
• Získávání zpětné vazby – požádejte přátele, rodinu nebo kolegy o zpětnou vazbu na vaše chování a schopnost empatie, abyste získali objektivní pohled na své silné stránky a oblasti ke zlepšení.
• Buďte trpěliví vůči druhým a dejte jim čas a prostor, aby vyjádřili své pocity a myšlenky.
• Buďte otevření novým zkušenostem a názorům, i když se liší od vašich vlastních. To vám umožní lépe porozumět a přijmout různé perspektivy.
• Vytváření důvěry v mezilidských vztazích podporuje otevřenost a sdílení emocí, což posiluje empatii.
• Vyjadřujte podporu a uznání druhým, což posiluje jejich pocit hodnoty a důvěry k vám.
• Účastněte se kurzů nebo workshopů zaměřených na rozvoj empatie a emocionální inteligence. Studujte literaturu o empatii, emocionální inteligenci a mezilidských vztazích, abyste získali hlubší teoretické znalosti a praktické rady.

Proč může být příliš empatie na škodu?

Přílišná empatie může být problematická, protože nadměrné emoční propojení s ostatními může vést k emocionálnímu vyčerpání, stresu a často k tzv. empatickému vyhoření. Takový stav je obzvlášť častý u lidí v pomáhajících profesích (zdravotníci, terapeuti, sociální pracovníci, psychologové) nebo u těch, kteří mají přirozeně velmi silnou schopnost vcítit se do druhých.

Emocionální vyčerpání (empatické vyhoření) – pokud se člověk neustále napojuje na emoce a problémy ostatních, může se cítit vyčerpaný a emočně unavený. Každodenní prožívání emocí jiných osob může vést ke ztrátě energie, motivace a radosti ze života. Příliš mnoho empatie může vyústit v pocit bezmoci, protože člověk nemůže vždy pomoci druhým nebo změnit jejich situaci, a to je frustrující a zatěžující.

Ztráta osobních hranic – nadměrná empatie často způsobuje, že lidé začnou zanedbávat své vlastní potřeby, protože se soustředí jen na potřeby druhých. To může vést k nedostatku času a energie na sebe a vlastní zájmy. Ztráta hranic může vést k tzv. empatické absorpci, kdy člověk doslova „absorbuje“ problémy jiných, takže nedokáže odlišit jejich pocity od vlastních a neumí emocionálně „vypnout“.

Riziko spoluzávislosti – příliš empatičtí lidé mohou být náchylnější k tomu, aby se zapojovali do spoluzávislých vztahů, kde jsou jejich vlastní potřeby neustále potlačovány ve prospěch potřeb jiných. Takové vztahy jsou nezdravé a vedou k emocionálnímu vyčerpání, protože člověk se stává emocionálně závislým na péči o druhé. Ve spoluzávislých vztazích se empatický člověk často snaží „zachraňovat“ druhé a obětovat pro ně více, než je zdravé, což může vést k manipulaci a vyčerpání.

Neschopnost dělat objektivní rozhodnutí – přílišná empatie může vést k tomu, že člověk vnímá problémy pouze z emocionální stránky, což může zhoršit jeho schopnost rozhodovat se objektivně a racionálně. Tento stav může být komplikovaný zejména v situacích, kdy je nutné učinit nepopulární rozhodnutí, které může být správné, ale zraní někoho jiného. Příliš mnoho empatie může vést k tomu, že se takové rozhodnutí bude odkládat nebo neuskuteční vůbec.

Zvýšené riziko stresu a úzkosti – neustálé prožívání emocí jiných lidí může vést ke zvýšenému stresu a úzkosti, protože empatický člověk se stává citlivým na jakýkoli negativní stav lidí kolem sebe. Některé studie naznačují, že nadměrná empatie může dokonce přispívat k rozvoji depresivních a úzkostných stavů, protože empatičtí lidé jsou vystaveni většímu emocionálnímu zatížení.

Zhoršení schopnosti pomoci efektivně – přílišná empatie může bránit schopnosti nabídnout efektivní pomoc, protože empatický člověk se může tak hluboce ponořit do emocionálního prožívání druhého, že nedokáže s nadhledem hledat řešení. Tento jev je znám jako „empatická paralýza“ – když člověk cítí tak silnou empatii, že není schopen jednat racionálně a místo konání prožívá emocionální bolest spolu s dotyčným.

Sebeponižování a pocit viny – příliš empatičtí lidé mají často tendenci cítit vinu za utrpení druhých, i když ho sami nezpůsobili a nemohou ho ovlivnit. To může vést k sebepoškozování a neustálému pocitu, že „dělají málo“ nebo že „měli udělat více“. Tento pocit viny a sebeponižování jsou spojeny s tím, že empatický člověk přebírá odpovědnost za emocionální stavy druhých.

Správně nastavené hranice umožňují využívat empatii zdravě a vyváženě. Empatie, pokud je správně kontrolována, může přinášet velké obohacení do mezilidských vztahů bez rizika vyčerpání nebo emocionálního přetížení.

⎯

Důležité upozornění:

Tento text nenahrazuje odbornou literaturu ani rady lékaře nebo terapeuta. Informace v něm obsažené jsou zobecněné a nemusí se vztahovat na každého. Pokud máte jakékoli otázky týkající se vašeho zdraví, obraťte se na jednoho z našich terapeutů.

V textu používáme převážně mužský rod pro zjednodušení a plynulost vyjadřování. Všechna označení jsou však míněna inkluzivně a vztahují se na všechny osoby bez ohledu na rod. 💙