Sebepoškozování – koho se týká nejčastěji a jak se léčí?

Co je to sebepoškozování?

Sebepoškozování je chování, jehož cílem je poškození tělesné integrity bez vědomého a cíleného záměru zemřít. Jedná se tedy o úmyslné poškozování, zraňování vlastního těla nebo jeho části bez záměru spáchat sebevraždu. Jde spíše o způsob zvládání svých emocí, které se zdají být příliš bolestné, aby mohly být vyjádřeny slovy.

Sebepoškozování může paradoxně plnit i funkci péče o sebe. Redukuje nesnesitelné stavy napětí, umožňuje naléhavým sebevražedným myšlenkám ustoupit do pozadí a zastavuje strach ze ztráty sebe sama a z pocitu, že „se zblázním, zešílím“. Pokud člověk opakovaně zažívá těžké chvíle ve svém životě, chce zmírnit nebo „překřičet“ duševní bolest, kterou pociťuje. Touží po zmírnění tlaku, který je vyvoláván různými situacemi, pocity a myšlenkami. Pokud si ve chvíli duševního napětí člověk ublíží, na krátkou chvíli fyzická bolest přehluší tu psychickou. Následně však přichází pocity viny, selhání, studu a zklamání, které znovu vytvoří psychický tlak, zátěž a nepohodu a opakovaně vedou k sebepoškozování.

Tento cyklus může připomínat např. obtíže spojené s užíváním alkoholu či jiných látek. Je nám těžko, chceme si ulevit, dáme si alkohol, chvíli nám je příjemněji, ale po čase se znovu objevují naše problémy, ke kterým se přidávají pocity viny, studu či zklamání. Pokud se to děje opakovaně nebo je to jediný způsob uvolnění frustrace, hovoříme o závislém chování. Skutečnost, že jde o závislé chování, je často opomíjená, a proto je pro mnohé nepochopitelné, proč je tak náročné s tím přestat. K opakování chování dochází právě proto, že sebepoškození přináší pocity úlevy, uvolnění napětí a frustrace.

Jaké jsou příčiny sebepoškozování?

Jelikož jde o únik od emocionální bolesti a prožívání hněvu, zranění nebo úzkosti, častou příčinou jsou v podstatě situace a prostředí, kde vznikají. Jde o různé druhy zátěže, se kterou se nedokážeme vypořádat, protože nemáme vytvořenou žádnou resilienci (míru odolnosti vůči stresu a zátěži). Resilienci si posilujeme pomocí copingových strategií a technikami, které nám pomáhají vyrovnávat nebo zvládnout tyto stresové situace.

Při sebepoškozování jde o navození takového psychického stavu, při kterém se uvolňují endorfiny. To znamená, že častými příčinami je právě nedostatek aktivit nebo způsobů, kterými by toho šlo docílit. Motivací je také „pomyslné“ nabývání kontroly nad emocemi nebo nad svým životem.

Sebepoškozování může souviset rovněž s výchovou. Dívky jsou vychovávány k tomu, aby svůj hněv nebo násilí neprojevovaly směrem ven, a proto ho spíše obracejí do svého nitra; u chlapců je projevování hněvu a zlosti více společensky akceptováno, naopak jsou spíše vedeni k tomu, aby potlačovali své emoce , nebo je projevili právě ve formě agrese. Pokud vyrůstají v prostředí, v němž jim druzí neustále dávají najevo, že jejich emoce jsou špatné a nevhodné, nenaučí se je správně zvládat. Poté mohou používat sebepoškozování jako copingovou (zvládací) strategii při nadměrně náročných rodičích, zejména pokud má v rodině v oblasti disciplíny a rozhodování dominantní hlas otec.

Jaké jsou rizikové faktory sebepoškozování?

Nejčastěji je to dlouhodobější nepřítomnost rodiče, zejména emocionální, dále je dost častým rizikovým faktorem zážitek ztráty rodiče v dětství (smrt, rozvod, pobyt mimo domov), opakované, dlouhotrvající pobyty v nemocnici, sexuální zneužívání, tělesné týrání, impulzivní chování členů rodiny a jiné. Jakákoli patologie na straně rodiče, například alkoholismus, porucha osobnosti nebo duševní onemocnění, jsou výraznými determinanty. Svou roli může sehrát též emoční zanedbávání v raných vztazích.

Až v posledních letech se věnuje pozornost výrazné souvislosti sebepoškozujícího chování a rizikovým faktorům na straně rodiny. Nejčastějšími rizikovými faktory a nejčastějšími spouštěči jsou komplikované vztahy s rodiči. Chladná, zanedbávající, neúměrně kritická a znehodnocující rodinná atmosféra.

Koho se sebepoškozování týká nejčastěji?

Podle výzkumů je výskyt tři až čtyřikrát častější u dívek než u chlapců. Celková prevalence sebepoškozujících aktivit ve světě říká, že se celosvětově vyskytuje až u 17 procent mladých lidí. V Německu byl proveden výzkum, kde 25–35 procent respondentů uvedlo jednorázovou zkušenost se sebepoškozováním a 10–12 procent opakované sebepoškozování.

Jaké jsou způsoby sebepoškozování?

Mezi nejčastější způsoby sebepoškozování patří:

• řezání – především na ramenou, nohou, zápěstích a hrudi, ale i na břiše, tváři, prstech, genitáliích
• popáleniny – cigarety, zapalovače, zápalky, horké či hořící předměty (např. žehlička), někdy i hořlaviny (benzín, propan, alkohol)
• zásahy do hojících se ran – škrábání strupů, strkání jehel do ran
• bití – pěstmi, tvrdými předměty
• extrémní okusování nehtů – až do krve
• škrábání se – nadměrné, až do odřené nebo krvácející kůže
• trichotilománie – vytrhávání vlasů, chloupků
• lámání si kostí – vzácné, ale velmi vážné

Jak pomoci osobě, která si ubližuje?

Říct někomu o vlastním sebepoškozování chce dávku síly a odvahy. A právě samotný rozhovor může být obrovskou úlevou. Dává prostor zbavit se tajemství. Je to jedna z možností, jak se cítit lépe a zvládat náročné situace jiným způsobem. Cesta ven začíná tím, že mladý člověk bude o svých pocitech a sebepoškozování mluvit s někým, komu důvěřuje – blízký člověk, odborník, terapeut, lékař nebo linky pomoci (anonymně, nonstop, bezplatně).

Důležité je neodsuzovat, soustředit se na pocity dané osoby a nabídnout svou blízkost a podporu. Vyvarujte se slibům, že o tom nikomu neřeknete – pokud je člověk v ohrožení, je nutné mu zajistit odborníka a bezpečné prostředí.

Jaká je léčba sebepoškozování?

Základem léčby je vytvoření psychoterapeutického vztahu, který můžete najít u našich terapeutů na terapio.cz. Pokud jsou přítomny symptomy deprese nebo úzkosti, je třeba navštívit psychiatra a zvážit farmakologickou léčbu. Vhodná je i spolupráce s okolím (rodina, škola), pokud tvoří součást problému.

⎯

Důležité upozornění:

Tento text nenahrazuje odbornou literaturu ani rady lékaře nebo terapeuta. Informace v něm obsažené jsou zobecněné a nemusí se vztahovat na každého. Pokud máte jakékoliv otázky týkající se vašeho zdraví, obraťte se na jednoho z našich terapeutů.

V textu používáme převážně mužský rod pro zjednodušení a plynulost vyjadřování. Všechna označení jsou však myšlena inkluzivně a vztahují se na všechny osoby bez ohledu na pohlaví. 💙