Kde se s šikanou setkáváme nejčastěji, jak ji rozpoznat a co dělat?

Co je to šikana?

Šikanu definujeme jako opakované incidenty s jasným cílem ublížit druhému. Mohou mít různou formu a podobu. Jde například o pomlouvání, posmívání se, fyzické ubližování, poškozování majetku nebo osobních věcí. Patří sem i nadávání, vyloučení ze společnosti ostatních, odhalování soukromých faktů, fotek. Při kyberšikaně tzv. cyberbullying jde o elektronickou šikanu, mobilní a internetovou šikanu či elektronickou agresi. Příklady mohou být anonymní posměšné, výhrůžné nebo nenávistné e-maily, obtěžování prostřednictvím textových zpráv, zesměšňování oběti na webových stránkách nebo sociálních sítích, rozesílání fotografií, které zachycují oběť v trapné situaci, apod.

S jakými druhy šikany se můžeme setkat?

Základně rozlišujeme šikanu přímou a kyberšikanu, která se odehrává v internetovém prostoru.

Kyberšikana se může realizovat formou rychlých zpráv a e-mailů, blogů/internetových deníků plných autorových názorů, postřehů s cílem ponížit, poškodit či vystrašit oběť. Jde o zveřejňování fotografií, obrázků a videí, které urážejí, ponižují a zesměšňují člověka. Patří sem i internetové ankety, kde jsou otázky nebo výzvy k útoku na vybranou oběť. Na šikaně se podílejí i ti, kteří vidí zveřejněný škodlivý obsah a začnou s ním interagovat (like, komentář apod.). Lidé v tomto případě mají pocit, že oni přece nic neudělali ani nenapsali, a tak se jich odpovědnost netýká.

Rozeznáváme mnoho dalších konkrétních forem šikany, které se týkají zejména kyberšikany. Například cyberstalking čili online pronásledování, flaming – zveřejňování urážlivých a agresivních zpráv, grooming – postupné vytváření důvěrného, přátelského vztahu s mladším dítětem tak, aby dítě přestalo být ostražité a přistoupilo na setkání, většinou s úmyslem ho zneužít, hate speech – nenávistný projev zaměřený především proti národnostním, etnickým a sexuálním menšinám, happy slapping – útočníci natáčejí na mobil video, ve kterém zachycují agresivní nebo sexuální útoky na oběť, bitky nebo napodobují znásilnění, následně záznam rozesílají dalším lidem přes internet nebo ho zveřejní online, cílem je zesměšnění oběti.

Kde se šikana vyskytuje nejčastěji?

Se šikanou se bohužel nejčastěji setkáváme stále nejvíce ve školním prostředí, kde má většinou svůj počátek, ale následně se přesouvá i do mimoškolního prostředí a v dnešní době se drtivá většina šikany odehrává online.

Jaké jsou možné příčiny šikany?

I když si to nechceme mnohokrát přiznat, pramení to z rodinného prostředí a způsobu výchovy dítěte. To, jak k němu přistupují jeho nejbližší, jakým způsobem se doma řeší konflikty, jak se k sobě chovají jednotliví členové rodiny, je zásadní. Právě to určuje, jak se dítě chová v jednotlivých situacích ve škole či mimo ni. Pokud dítě nemá uspokojovány své emocionální potřeby, zažívá ponižování, lhostejnost, nepřátelství, je svědkem negativních výbuchů citů, nenávisti – to vše může vést k jeho agresivitě. Dítěti velmi škodí fyzické a psychické násilí (tělesné tresty, bití, nadávky). Děti jsou velmi ovlivněny tím, co zažívají v rodině. Rozhodující je i tolerance rodičů k samotnému násilí. Mnohdy samotní rodiče podporují děti v jejich násilném chování, vidí v tom prostředek k dosažení určitého cíle.

Výzkum rodinných vztahů v rodinách dětí, které šikanovaly ve věku 12 let, zjistil, že nejsilnější je souvislost mezi chováním otce a účastí na šikaně. Otcové agresorů obou pohlaví tohoto výzkumu byli nepřátelští, chladní, omezovali autonomii dítěte. Nebylo zjištěno, jaké byly rodinné vztahy v jejich raném dětství, kdy se předpokládá rozhodující vliv mateřské výchovy. Mnoho šikanujících dětí dnes pochází z nové podnikatelské „elity“. Takové děti mají bohaté, úspěšné rodiče, kteří se naplno věnují své práci a na děti jim nezbývá čas, proto jsou rozmazlovány peněžními hodnotami a svou frustraci a hněv často projektují do náhradních objektů. Často zde působí spíše jako tzv. „šedá eminence“, která má své vykonavatele šikany. Dalšími příčinami nebo motivy, proč šikana vzniká, je tlak kolektivu, touha po moci, motiv zvědavosti, nudy a v neposlední řadě motiv krutosti.

Jak šikana začíná?

Většinou velmi nevinně, je to jakási „malá nevinná“ legrace, popichování. První stádium se v podstatě odehrává v jakékoliv skupině. Všude je někdo neoblíbený nebo nevýrazný, na jehož účet je „super“ si dělat legraci. Zpočátku může dokonce samotná oběť dané chování brát jako vtip, zasměje se na tom společně s ostatními. Z dané osoby se stává tzv. „otloukánek“. Problém nastává, když se takové chování objevuje opakovaně a zvyšuje se jeho intenzita. Pokud se v této fázi nevytvoří jasné hranice a pravidla, přechází šikana do druhého a třetího stádia, kde se vydělí jádro útočníků a systematicky začne šikanovat nejvhodnější oběti. Do této chvíle je možné věci jasně řešit. Skupina, která šikanuje, nesmí získat pocit, že je to tolerováno a že jejich chování nemá žádné následky.

Jaké jsou znaky šikany?

Mezi nejdůležitější znaky patří jasný úmysl a opakování incidentů. O šikaně nemluvíme, pokud jde o nehodu, neúmyslné ublížení, když se při rvačce roztrhne oblečení nebo někdo omylem spadne a zraní se. U šikany jde o vědomé ublížení, často mají agresoři vytvořený přesný plán. O šikaně také nemluvíme, pokud jde o jednorázovou akci, tzv. pomstu, nevhodnou, neadekvátní reakci osoby na druhou osobu.

Jak na šikanu reaguje oběť?

Samotná oběť může brát takové „popichování“ jako legraci a vnímat to jako součást toho, že patří do skupiny. Pocit sounáležitosti je v období ZŠ a SŠ velmi důležitým faktorem. Po čase, kdy se toto chování opakuje častěji a je čím dál krutější, se oběť snaží bránit, ale neúspěšně. Její snahy jsou mnohdy brány jako zveličování, nepochopení „legrace“ a následně přichází vyloučení na okraj skupiny. Což je pro děti v určitém věku velmi zraňující, a tak „trpí“ toto chování, jen aby se cítily součástí kolektivu.

Jak poznat, že je dítě obětí šikany?

V první řadě nejviditelnějším znakem je změna chování, dítě je úplně jiné než bývalo. Většina dětí, které jsou šikanovány, je uzavřenější, výrazně citlivá, plačtivá, projevují se znaky a symptomy úzkosti – nespavost, neklid, podrážděnost, izolace. Často ve vyšších stádiích šikany dochází k výraznému zhoršení prospěchu. Dítě se začíná vyhýbat škole, často se to projevuje somatickými obtížemi. Je mu často špatně, bolí ho hlava, stěžuje si na bolesti břicha, častá je i nevolnost – vše bez fyziologického podkladu. Jsou to signály a způsoby těla, jak se vyhnout nepříznivému prostředí.

Jaké jsou možné důsledky šikany na psychický stav oběti?

Velmi záleží na tom, jakým způsobem šikana probíhala, jak dlouho, a zda mělo dítě alespoň nějakou vztahovou osobu, která mu byla nápomocná. Ale často se jedná o traumata, která si oběť nese s sebou dlouhodobě. Takové zážitky mají zásadní vliv na její vývoj osobnosti a ovlivňují její fungování v dalším životě v různých oblastech. Dalším faktorem je, jakým způsobem to bylo řešeno, jak a zda byli potrestáni viníci. Často mají oběti šikany problém s důvěrou. Neřešená, nepotrestaná šikana významně poškozuje sebevědomí a sebedůvěru oběti.

Jaká je pomoc a prevence šikany?

Osvěta a školení, nejen v rámci teoretických východisek, ale pomocí vrstevnických skupin, které jsou velmi efektivní. Každá škola by měla mít vypracovaný program prevence šikany, který se aplikuje už od prvního ročníku. Pro prevenci je důležitý pátý ročník, kdy často přicházejí nové děti do již zaběhlého kolektivu. Je potřeba, aby škola věnovala pozornost právě stmelení těchto dětí, což je nejlepší prevence před vznikem šikany. Důležité je i z dlouhodobého hlediska prevence hledat příčiny šikany, a ne jen obviňující přístup a potrestání agresorů.

⎯

Důležité upozornění:

Tento text nenahrazuje odbornou literaturu ani rady lékaře nebo terapeuta. Informace v něm obsažené jsou zobecněné a nemusí se vztahovat na každého. Pokud máte jakékoliv otázky týkající se vašeho zdraví, obraťte se na jednoho z našich terapeutů.