Kdy přichází separační úzkost a jaké jsou možnosti její léčby?

Co je to separační úzkost?

Separační úzkost definujeme jako psychický stav, který se projevuje nadměrným strachem z odloučení od blízkých osob. U dětí jde o vývojové období, které je součástí dozrávání mozku. Potřeba mít při sobě vztahově blízkou osobu však nesouvisí jen s obdobím kojeneckého věku. Trvá několik let, až se jedinec osamostatní. Výjimkou není ani separační úzkost u dospělých. Statisticky se hovoří o 1 až 6 % dospělé populace, která trpí tímto typem úzkosti.

U koho se objevuje separační úzkost nejčastěji?

Separační úzkost souvisí s dozráváním mozku a obvykle se objevuje u kojenců zhruba ve věku 6 až 12 měsíců, ale může přetrvávat do tří let. Jde o psychický milník v životě dítěte.

Můžeme hovořit i o separační úzkosti u mladých dospělých. Jedná se o období, kdy se osamostatňují od své primární rodiny. Souvisí to tedy s novou životní etapou, která jim v souvislosti s odloučením může vyvolat pocity separační úzkosti.

V dospělosti se můžeme setkat se strachem z odloučení od pokrevního příbuzného, životního partnera nebo spolubydlícího, ke kterému máme výrazné emoční pouto.

Jaké jsou příznaky separační úzkosti?

Příznaky separační úzkosti se liší podle věku a individuálních odlišností. Známy psycholog John Bowlby, zabývající se vztahovou vazbou, uvádí, že reakce dítěte na separaci probíhá jako protest, kdy dítě hledá rodiče, následuje ho a pláče. Chápeme to jako potřebu obnovení kontaktu s nejbližší osobou, zpravidla matkou. Jakmile se matka vrátí, dítě se uklidní. Pokud separace trvá příliš dlouho, protest postupně přechází v zoufalství, emoce úzkosti a hněvu se mění na smutek a beznaděj. Je důležité, aby dítě postupně zvládalo fázi protestu a nemuselo zažívat pocity beznaděje.

U starších dětí a dospělých se mohou objevit příznaky podobné jiným druhům úzkosti.

Mezi časté fyzické příznaky patří:

• bolest hlavy
• zvracení
• nevolnost
• bušení srdce

Psychické příznaky:

• strach
• úzkost
• hanba
• rozpaky
• bezmocnost
• hněv

V případě separační úzkosti to mohou být i noční můry, neschopnost opustit domov a jít do školy, práce, obchodu či kamkoli bez blízké osoby.

Jaké jsou příčiny separační úzkosti?

Matka a další osoby, které odpovídají za péči o dítě, vytvářejí pro dítě bezpečné prostředí, což tvoří základ pro jeho pocit bezpečí a jistoty, že jeho nejdůležitější osoba je spolehlivá a důvěryhodná a je k dispozici, kdykoli ji potřebuje. To je klíčové pro zdravý vývoj dítěte a posiluje jeho odvahu zkoumat okolní svět.

Faktory podílející se na vzniku separační úzkosti:

• Biologické faktory – chemické látky jako serotonin a noradrenalin, klíčové pro regulaci nálady a úzkosti
• Genetické predispozice – mnoho výzkumů ukazují, že úzkosti a fobie mohou být dědičné
• Psychologické faktory – nízká schopnost zvládání stresu a nižší sebeúcta, výrazná citlivost a určitý typ temperamentu u dětí mohou ovlivnit vznik úzkosti
• Enviromentální faktory – výrazné stresové události jako smrt blízké osoby, rozvod rodičů, tragická událost v rodině nebo traumatický zážitek mohou vyvolat nebo výrazně zhoršit separační úzkost
• Výchovné styly – nadměrně ochranářský nebo naopak nedostatečně starostlivý výchovný přístup může ovlivnit vývoj separační úzkosti

U dospělých může tento strach vyvolat významná životní událost, například smrt partnera či odchod dětí z domova a další

V jakém věku separační úzkost začíná?

Nejčastěji ji spojujeme s kojeneckým obdobím, tedy u dětí do 1. roku života, může přetrvávat i do 3 let. V prvních dvou letech života je dostupnost blízkých osob klíčová, protože dětský mozek ještě nerozumí důvodům nepřítomnosti matky či jiné blízké osoby, což se automaticky projevuje úzkostí.

Jak dlouho separační úzkost trvá?

Většina dětí z této fáze vyroste. Mezi 3. a 4. rokem života dítě dokáže pochopit, že odloučení matky je někdy nezbytné. Díky otevřenější komunikaci se dítě po 3. roce dokáže postupně separační úzkosti zbavit.

Jak rozpoznat chorobnou separační úzkost?

V případě, že mluvíme o separační úzkosti u dětí do 3 let věku, je pláč přirozenou součástí stresující situace. Prožívání smutku z odloučení je tedy přirozené, avšak rodič by měl mít na paměti, že jeho pláč není na místě, protože fungují zrcadlové neurony u dítěte a začne opakovat chování, které vidí. Na místě je však uznání pocitů dítěte.

U dospělých není tento typ úzkosti častý. Někteří dospělí poznají mírný stres tohoto druhu například při odchodu partnera na služební cestu. Většinou však tento stav souvisí s reakcí typu boj-útěk-zmrazení. Při pochopení, že se nejedná o nebezpečí, může být do jisté míry i tato úzkost užitečná.

O chorobné separační úzkosti můžeme hovořit tehdy, pokud jde o intenzivní a iracionální strach, že se něco blízké osobě stane, pokud právě není s námi. Tento strach je natolik intenzivní, že výrazně omezuje každodenní fungování. Přítomné jsou rovněž fyzické a psychické příznaky, o kterých jsme již mluvili.

Je dobré zmínit, že lidé trpící separační úzkostí sami hodnotí své prožívání v minulosti v různých životních situacích jako úzkostné.

Jaké jsou možnosti léčby separační úzkosti?

V případě dětí se postupem věku a zráním mozku separační úzkost vytrácí. V určitých situacích během života se však může znovu objevit, avšak pokud se jedná o situace, kdy se tento mírný strach může objevit u většiny (např. u dětí – pobyt v táboře, na školním výletě), nejde o chorobný stav.

Pokud se u dospělých nepříjemné stavy opakují a evidentně se nezlepšují, kdy se člověk neví, jak se s danou situací vyrovnat, je vhodné vyhledat odbornou pomoc.

Psycholog postupuje individuálně; v první řadě je důležité pochopení prožívání. Psychoterapie je účinná při zvládání úzkostných symptomů, často se využívá zejména kognitivně-behaviorální terapie. Správné provedení těchto technik se projeví zlepšením celkového fungování dítěte či dospělého. V některých případech, zejména u těch, které znemožňují každodenní fungování člověka s touto diagnózou, je nezbytné pro snížení intenzity symptomů také nasazení psychofarmak. Ve spojení s psychoterapií se však může člověk následně znovu plnohodnotně zařadit do každodenního života.

Jak pracovat na snížení separační úzkosti?

Snížení separační úzkosti u dětí lze ovlivnit několika „drobnostmi“. Uvádíme několik typů, které je možné využít u dětí od 1 roku:

• Postupné prodlužování času bez milované osoby.
• Vytvoření vlastního rituálu před odchodem, při rozloučení, který je třeba vždy zopakovat. Díky tomu dítě získá pocit bezpečí, že se rodič vždy vrátí (např. 3× polibek – čelo, líčko, líčko, zamávání z okna apod.).
• Dítěti je užitečné nechat něco svého (šátek, fotografie).
• Dítěti lze slíbit něco, na co se může při návratu těšit. Samozřejmě, toto je třeba následně dodržet (např. čtení pohádky před spaním).

U starších dětí i dospělých může jít o postupné vystavení se situacím, které vyvolávají úzkost, ideálně pod dohledem odborníka (tzv. metoda expozice).

Relaxační techniky mohou výrazně pomoci lépe zvládat stresové situace a navodit celkovou pohodu.

Pravidelná rutina – u dětí mít vytvořený denní harmonogram, čas jídla, spánku, hry a vzdělávání. U dospělých pevný pracovní čas, vyhrazené hodiny na cvičení, relaxaci a zájmy.

Jaká je prevence separační úzkosti?

U dětí i dospělých můžeme mluvit o vytváření bezpečného a podpůrného prostředí. Rodiče by měli být citliví na potřeby svého dítěte, dospělý potřebuje zase oporu v rodině a mezi přáteli. Možnost otevřené komunikace a pochopení prožívání člověka, mít možnost komunikovat bez posuzování a cítit uznání a přijetí svých pocitů, je zásadní.

Tipy pro zvládnutí separační úzkosti u nejmenších

Prevence je vždy účinnější než zásah. Platí určité obecné zásady, uvádíme nejdůležitější.

• Nechoďte pryč za jeho zády, bez rozloučení. Může se stát, že to někdy vyšlo, ale dítě se může cítit oklamané a nerozumí takové situaci.

• Ten, kdo dítě přebírá do péče, by měl přijít o něco dříve, aby se stihli „naladit“ na sebe navzájem.

• Snažte se vyhnout odchodu ve spěchu, abyste měli dostatek času na rozloučení, zároveň jej zbytečně neprotahujte – odejděte hned, jakmile jste se rozloučili.

• Při odchodu řekněte dítěti, že ho máte rádi, a ujistěte ho, že se vrátíte.

• Pokud u sebe nebo svých blízkých zaznamenáte projevy separační úzkosti v některém z uvedených bodů, je možné vyhledat odbornou pomoc. Platforma ksebe nabízí množství odborníků věnujících se nejrůznějším tématům. Své specialisty můžete najít pár kliknutími na ksebe.sk/psychologovia.

___

Důležité upozornění:

Tento text nenahrazuje odbornou literaturu ani rady lékaře nebo terapeuta. Informace v něm obsažené jsou zobecněné a nemusí se vztahovat na každého. Pokud máte jakékoli otázky týkající se vašeho zdraví, obraťte se na některého z našich terapeutů.

V textu používáme převážně mužský rod pro zjednodušení a plynulost vyjadřování. Všechna označení jsou však míněna inkluzivně a vztahují se na všechny osoby bez ohledu na pohlaví. 💙