Co je to bulimie, jaké příznaky ji prozradí a jaké následky po sobě zanechává?

Co je to bulimie?

Bulimie je porucha příjmu potravy, která je charakteristická epizodami záchvatovitého přejídání, během nichž člověk zkonzumuje velké množství jídla v krátkém čase a má pocit ztráty kontroly nad jídlem. Tato porucha je doprovázena silným pocitem viny až sebenenávisti. Po epizodách záchvatovitého přejídání následuje kompenzační chování, do kterého patří vyvolávání zvracení, užívání laxativ, diuretik nebo nadměrné cvičení. U bulimie je sebehodnocení výrazně ovlivněno tělesnou hmotností a vzhledem. Záchvatovité přejídání a kompenzační chování se vyskytují minimálně jednou týdně po dobu alespoň tří měsíců.

Jaký je rozdíl mezi bulimií a anorexií?

Hlavním rozdílem je, že bulimie je charakterizována ztrátou kontroly během epizod přejídání a kompenzačního chování. Na druhé straně, anorexie je spojena s nadměrnou sebekontrolou.

Při anorexii je vnímání těla zkreslené, tedy lidé s tímto problémem se považují za obézní. Takový člověk výrazně omezuje příjem potravy a může mít zažité přísné rituály spojené s jídlem. Při bulimii je hmotnost normální, případně mírně zvýšená. Člověk trpící bulimií se střídavě přejídá a následně volí kompenzační chování (zvracení apod.). V tomto případě si člověk uvědomuje své chování, avšak má negativní vztah ke svému tělu.

V oblasti prožívání, při anorexii dochází k potlačování emocí a rigiditě. Osoby s bulimií mají sklon spíše k emocionální labilitě. Tyto epizody přejídání mohou souviset se stresem, úzkostí, osamělostí nebo jinými intenzivními emocemi.

Jaké jsou příčiny vzniku bulimie?

Biologické faktory: dysfunkce neurotransmiterů, například serotoninu, který souvisí se zvýšenou impulzivitou a poruchami nálady. Vyšší hladiny kortizolu při chronickém stresu mohou souviset s impulzivním stravováním a nutkavým přejídáním.

Psychologické faktory:

Snížené sebevědomí může vést k neustálé potřebě „vylepšovat se“, přičemž v tomto kontextu se jídlo stává mechanismem ke zvládání vlastní nespokojenosti. Přejídání poskytuje krátkodobé uvolnění napětí, ale po něm přichází pocit viny a hanby, který vede k potřebě kompenzačního chování. Tento cyklus prohlubuje negativní sebaobraz.

Lidé s bulimií mohou prožívat časté emocionální výkyvy, mohou být velmi citliví na kritiku, mohou mít problém se zpracováním stresu nebo zvládáním emocí. Časté jsou pocity podráždění a intenzivní pocity hněvu, které vedou k prudkým výbuchům hněvu. Hněv může být namířen vůči sobě, na základě frustrace z pocitu vlastní neschopnosti. Nebo hněv namířen vůči druhým lidem, v případech, kdy se cítí nepochopení nebo kritizovaní.

Výzkum, který se zabýval bulimií u členů vojenské služby, jako hlavní faktory uváděl právě psychosociální faktory, které zahrnovaly nedostatek sociální podpory, prožívání intenzivního stresu v životě a posttraumatickou stresovou poruchu, případně abúzus alkoholu (Jacobson et al., 2024).

Sociální faktory:

V tomto kontextu je důležité zaměřit se na rodinné prostředí, protože může významně ovlivnit vznik a průběh bulimie. V rodině se formuje prvotní postoj k jídlu, tělu a sebehodnocení. Kromě postoje k jídlu může být rizikovým faktorem rodinná dynamika, tedy pokud rodina vyžaduje dokonalost a klade vysoké nároky na výkon, přičemž chyby a neúspěchy jsou neakceptovatelné, pak dítě může hledat způsob, jak si udržet pocit kontroly nad sebou samým, a jídlo se může stát nástrojem ke zvládání emocí. Důležitým faktorem je i emocionální podpora. Pokud rodina poskytuje bezpečné a předvídatelné prostředí, ve kterém jsou všechny emoce akceptovatelné a řeší se konstruktivním způsobem, pak se riziko bulimie může snížit.

Jaké jsou příznaky a varovné signály bulimie?

• Výkyvy hmotnosti – nemusí být vždy viditelné. V některých případech jsou mírné, u některých lidí zase více viditelné
• Problémy s trávením – zácpy, nadýmání, bolest žaludku
• Poškození zubů a dásní
• Únava
• Nepravidelná menstruace nebo její vymizení – spolu s tím hormonální nerovnováha
• Výkyvy nálad
• Přílišná sebekritika
• Ztráta kontroly
• Sociální izolace

Varovné signály při bulimii se mohou týkat zejména změn v chování. Můžeme si všimnout častějšího vyhledávání toalety (s cílem vyvrátit potravu), případně vyhýbání se jídlu s ostatními nebo náhlého mizení většího množství jídla. Neustálé zabývání se jídlem se projevuje také v nadměrném cvičení, počítání kalorií, používání projímadel. Chování je poznamenané tajnůstkářstvím, vyhýbáním se rozhovorům, v krajním případě sociální izolací. Cvičení jim nepřináší radost z pohybu, ale trest za to, co snědli.

V prožívání člověka je přítomná neustálá nespokojenost s postavou, stěžování si na svůj vzhled. Střídání silných emocí, od viny, hanby až po depresivní stavy. Tito lidé mohou používat výrazně negativní výroky o svém zevnějšku. Neustále se porovnávají s ostatními lidmi.

Jaké jsou následky bulimie na fyzické a duševní zdraví?

Fyzické zdraví:

• Podráždění až zánět jícnu
• Poškození žaludku
• Zácpa a trávicí problémy
• Srdečně-cévní problémy
• Narušení hormonálního systému a reprodukčního zdraví
• Chronická únava
• Problémy se soustředěním a pamětí
• Ztráta svalové hmoty
• Poškození zubů
• Problémy s imunitním systémem
• Kožní problémy

Duševní zdraví:

• Úzkostné poruchy
• Deprese, pocity prázdnoty, ztráta radosti ze života
• Ztráta kontroly, emocionální labilita, neschopnost regulovat emoce
• Sebepoškozování
• Poruchy spánku
• Narušení vztahu se sebou, sebekritika, pocit viny
• Problémy s komunikací, konflikty v rodině, pocit nepochopení až sociální izolace

Jaká rizika a komplikace souvisí s bulimií?

Častou komplikací je nedostatečný příjem vitamínů a minerálů a dehydratace, která může vést k svalovým křečím, slabosti, bolestem hlavy, až k selhání ledvin, prasknutí jícnu, poškození mozku nebo k zástavě srdce.

Další komplikací při užívání diuretik je oslabený močový měchýř, kdy člověk pociťuje častější nutkání močit.

Výrazným rizikem neléčené bulimie je chronická bulimie, která může přetrvávat roky, nebo dokonce celý život.

Jak probíhá léčba bulimie a jaké jsou možnosti pomoci?

Léčba bulimie vyžaduje kombinaci psychoterapeutické, medicínské a nutriční péče. Nejde jen o odstranění symptomů bulimie, ale o léčbu příčin, které jsou pod povrchem nemoci. Nesmírně důležitá je sociální podpora nejbližších, trpělivost a vlastní vnitřní nastavení potřebné pro zahájení léčby.

Na začátku léčby je diagnostické vyšetření u praktického lékaře, který doporučí spolupráci s dalšími odborníky (klinický psycholog, psychoterapeut, psychiatr, nutriční terapeut, dietolog, kardiolog…).

• Farmakoterapie – zaměřená na stabilizaci psychického stavu.
• Psychoterapeutické metody – strukturované, se zaměřením na obnovení kontroly nad vlastním stravováním a práci se sebepřijetím. Během sezení se například společně zaměřují na myšlenky a emoce, které má člověk spojené s jídlem.
• Podpůrné skupiny – sebe-pomocné skupiny.
• Nutriční terapie – zaměřená na obnovení zdravého vztahu k jídlu.

Jak mohou rodina a přátelé podpořit osobu trpící bulimií?

Při léčbě bulimie je sociální podpora velmi důležitým faktorem. Pacienti s poruchami příjmu potravy vykazovali vyšší úroveň osamělosti a nižší úroveň sociální podpory z hlediska vnímané dostupnosti a spokojenosti s podporou (Makri et al., 2022).

Rodina a přátelé mohou podporovat osobu trpící bulimií osobním kontaktem a společným trávením času, například sledováním filmů, procházkami nebo vykonáváním oblíbených činností. Pokud se člověk trpící bulimií nechce bavit, není vhodné na něj tlačit, velmi důležitá je vaše přítomnost a trpělivost.

Je třeba vyhnout se komentování postavy nebo stravovacích návyků. V komunikaci se vyhněte vyvolávání pocitu viny; místo toho reagujte empaticky, ptejte se, zda je něco, s čím byste mohli pomoci, a komunikujte jednoduše a otevřeně.

Nejdůležitější při podpoře je váš přístup – stabilita, trpělivost, laskavost a vědomá přítomnost. Rozhodněte se svobodně být s nimi v tomto náročném období.

Jaké kroky lze podniknout pro prevenci bulimie?

Prevence začíná dříve, než se bulimie objeví, takže prvním krokem by měla být prevence na úrovni rodiny. Rodiče by si měli dávat pozor na hodnocení hmotnosti a vzhledu nejen svých dětí, ale i sebe samých. Pokud rodiče neustále kritizují svůj vlastní vzhled, dítě se může naučit, že jejich hodnota závisí na vzhledu.

V rodinách by se mělo otevřeně mluvit o stravování jako o přirozené součásti života. Důležité je vytvářet pozitivní vztah k jídlu a vysvětlovat význam vyvážené stravy v našem životě. Rodiče by měli respektovat pocit hladu a sytosti u svých dětí, nabízet jídlo hravou formou a vyhýbat se hodnocení potravin jako dobrých či špatných. Místo toho je doporučeno klást důraz na vyváženou stravu.

Velmi důležitá je prevence a vzdělávání na úrovni školy, doporučuje se začít již v mateřské škole. I když se bulimie nejčastěji rozvíjí v období dospívání, problematika může sahat do raného dětství. Prevence ve školách by měla být zaměřena na radost z pohybu bez tlaku na výkon, vytváření zdravého vztahu k jídlu například prostřednictvím pohádek a her. Vzdělávání by mělo podporovat toleranci odlišností mezi lidmi a realisticky ukazovat vliv médií a sociálních sítí.

Prevence během dospívání se zaměřuje na podporu zdravého sebevědomí. Doporučuje se hledat aktivity, ve kterých se dospívající cítí úspěšní, oceňovat jejich schopnosti a dovednosti, učit je zvládat stres a emoce, věnovat jim čas a vést s nimi diskuse o tématech, která je zajímají.

Prevence bulimie zahrnuje následující kroky:

• Zdravý vztah k jídlu, všímat si u sebe signály hladu a sytosti.
• Učit se sebepřijetí a budovat vztah ke svému tělu – učit se respektovat své tělo, omezit srovnávání s ostatními, přijmout své tělo a mít ho rádi.
• Zaměřit se na sebedůvěru a hledat vlastní zdroje, učit se pracovat s vlastními emocemi.
• Rozpoznat varovné signály u sebe i ostatních a nebát se vyhledat odbornou pomoc.
• Prevence na úrovni kultury a společnosti – poukazovat na význam zdravého vztahu k jídlu a cvičení, vyhnout se extrémům.

___

Důležité upozornění:

Tento text nenahrazuje odbornou literaturu ani rady lékaře nebo terapeuta. Informace v něm obsažené jsou zobecněné a nemusí se vztahovat na každého. Pokud máte jakékoli otázky týkající se vašeho zdraví, obraťte se na některého z našich terapeutů.

V textu používáme převážně mužský rod pro zjednodušení a plynulost vyjadřování. Všechna označení jsou však míněna inkluzivně a vztahují se na všechny osoby bez ohledu na pohlaví. 💙