Demence - jaké má příznaky, jak postupuje a jak s ní žít?

15. 9. 2025

Co je to demence?

Demence patří mezi nejzávažnější neurologická onemocnění současnosti. Jedná se o progresivní onemocnění mozku, které vede ke zhoršení kognitivních funkcí – jako jsou paměť, myšlení, orientace, řeč a schopnost vykonávat běžné denní činnosti. Onemocnění má progresivní charakter, přičemž v pokročilých stádiích vede k úplné závislosti na péči jiných.

Jaké typy demence rozlišujeme?

Rozlišujeme několik typů demence, z nichž nejvýznamnější jsou:

Alzheimerova choroba je nejčastější forma demence, představuje 60–80 % případů. Je způsobena hromaděním patologických proteinů v mozku, což vede k odumírání neuronů. Projevuje se postupnou ztrátou paměti, zhoršením orientace a později také poruchami řeči a motoriky.
Vaskulární demence je druhá nejčastější forma. Vzniká v důsledku poruch průtoku krve do mozku, často po cévní mozkové příhodě nebo jiných cévních onemocněních. Projevuje se náhlým zhoršením kognitivních funkcí, problémy s chůzí, motorickou nejistotou a častými pády.
Demence s Lewyho tělísky kombinuje příznaky Alzheimerovy a Parkinsonovy choroby. Charakteristické jsou kolísavá pozornost, zrakové halucinace a poruchy ve zrakově-prostorové oblasti.
Frontotemporální demence postihuje zejména čelní a spánkové laloky mozku. Projevuje se poruchami chování, řeči a osobnosti. Často se vyskytuje u lidí kolem 60. roku života a začíná nenápadně s pomalým progresem.

Kromě těchto hlavních typů existují i jiné formy demence, například demence při Parkinsonově chorobě, Huntingtonova choroba, alkoholová demence či Creutzfeldt-Jakobova choroba.

Co demenci způsobuje?

Ačkoliv se demence nejčastěji spojuje se stářím, není její přirozenou součástí. Příčiny jsou různé: nejčastěji ji způsobují neurodegenerativní onemocnění (Alzheimerova choroba, Parkinsonova choroba s demencí), cévní poškození mozku (např. po mrtvici nebo chronické hypertenzi), infekce (HIV/AIDS, Creutzfeldt-Jakobova choroba či autoimunitní poruchy jako roztroušená skleróza), metabolické poruchy (nedostatek vitamínu B12, poruchy štítné žlázy, selhávání jater a ledvin) či chronická toxicita (dlouhodobé užívání alkoholu a drog).

Jaké jsou rizikové faktory pro vznik demence?

Existuje mnoho rizikových faktorů, které mohou zvýšit pravděpodobnost jejího vzniku. Mezi nejvýznamnější patří věk – počet případů prudce stoupá po 65. roku života, po 85. je riziko téměř 50 %. Genetická predispozice také hraje roli – přítomnost některých genů, např. APOE ε4, může zvýšit pravděpodobnost vzniku Alzheimerovy choroby.

Životní styl je rovněž důležitý. Kouření a nadměrná konzumace alkoholu negativně ovlivňují mozkové buňky. Nevhodná strava bohatá na nasycené tuky a cukry vede k obezitě, cukrovce a vysokému krevnímu tlaku, což jsou rizikové faktory demence. Naopak strava bohatá na ovoce, zeleninu, celozrnné produkty a omega-3 mastné kyseliny může mít ochranný účinek.

Srdečně-cévní onemocnění úzce souvisí s rizikem demence. Ateroskleróza, vysoký tlak či cukrovka mohou poškodit mozkové cévy, snížit přísun kyslíku do mozku a zvyšovat riziko vaskulární demence.

Nízká úroveň fyzické aktivity je dalším faktorem – pravidelný pohyb podporuje neuroplasticitu mozku a udržuje cévy zdravé.

Nezanedbatelný vliv na vznik demence má i duševní zdraví – chronický stres, deprese a nedostatek sociálních kontaktů mohou urychlit kognitivní úpadek. Mozek potřebuje stimulaci – duševní aktivita, jako je čtení, učení nových věcí či řešení logických úloh může oddálit nástup demence.

Je demence dědičná?

Demence není automaticky dědičná, některé formy ale genetickou složku mají. Záleží na konkrétním typu ochrnutí. Například Alzheimerova choroba většinou není dědičná, existuje ale familiární forma s mutacemi v některých genech, která se vyskytuje zřídka a postihuje často osoby před 65. rokem života.

Při vaskulární demence hrají větší úlohu faktory jako vysoký krevní tlak, cukrovka či srdečně-cévní onemocnění, které mohou být ovlivněné genetickou predispozicí, ale životní styl hraje významnou roli. Frontotemporální demence má silnější genetickou složku a někdy se dědí přímo.

10 nejčastějších příznaků demence

Mezi nejčastější příznaky patří:

Zapomínání nedávných událostí a informací - osoba si nepamatuje, co právě říkala nebo dělala
Obtíže s řešením problémů - běžné úlohy, jako placení účtů či vaření, se stávají obtížnějšími
Komunikační problémy – hledání správných slov, neustálé opakování stejných otázek a vět nebo ztrácení se v rozhovoru
Dezorientace v čase a prostoru - nevědí, jaký je den, kde se nacházejí či jak se tam dostali
Problémy s rozhodováním a úsudkem - například nevhodné oblékání se do počasí nebo podvody ze strany cizích lidí
Obtíže s běžnými činnostmi – najednou mají problém s vařením, oblékáním, odkládáním předmětů na neobvyklá místa (např. klíče do ledničky), zanedbávají osobní hygienu (přestanou se mýt, česat nebo převlékat do čistého oblečení), nezajímají se o jídlo nebo mění stravovací návyky (mohou jíst příliš málo nebo naopak ve velkém množství), narušený spánkový režim – časté noční probouzení nebo úplné převrácení denního a nočního rytmu.
Změny osobnosti – mohou být impulzivnější, úzkostnější, podezíravé nebo infantilní.

Tyto příznaky se objevují postupně a v různé intenzitě. Jakmile si jich všimnete u sebe či u svých blízkých, je důležité vyhledat lékaře, protože brzká diagnóza může zpomalit progresi a zlepšit kvalitu života.

Jak demence postupuje?

Postupuje postupně, přičemž její průběh závisí na příčině. Obecně lze rozdělit do několika stádií:

Počáteční stádium (mírná demence)

Zapomínání nedávných událostí, ztrácení předmětů.
Obtíže s hledáním správných slov.
Změny v náladě a chování (např. podrážděnost, úzkost).
Problémy s orientací v čase a prostoru (např. zmatení při datech).
Mírné obtíže se složitějšími úkoly (např. finance, plánování).

Střední stádium (mírně těžká demence)

Výraznější problémy s pamětí (např. nepamatování si jmen blízkých osob).
Dezorientace i na známých místech.
Potřeba pomoci při každodenních aktivitách (hygiena, oblékání, vaření).
Zhoršená řeč a schopnost sledovat rozhovor.
Častější změny nálady, agresivita nebo apatie.
Možné halucinace, bludy, podezíravost.

Pokročilé stádium (těžká demence)

Téměř úplná ztráta krátkodobé paměti.
Neschopnost rozpoznat rodinu a blízké.
Potřeba neustálé péče (krmení, osobní hygiena).
Ztráta schopnosti mluvit nebo rozumět.
Výrazná fyzická slabost, problémy s chůzí, až úplná imobilita.
Riziko komplikací (infekce, proleženiny, podvýživa).

Terminální stádium

Celková závislost na péči.
Ztráta kontroly nad tělesnými funkcemi.
Hluboká apatie, minimální reakce na podněty.
Postupné selhávání organismu vedoucí k úmrtí.

Demence postupuje individuálně – u někoho pomalu, u jiného rychleji. Správná péče může průběh zpomalit a zlepšit kvalitu života pacienta i pečovatelů.

Jak demence ovlivňuje každodenní život?

Demence výrazně ovlivňuje každodenní život člověka a jeho blízkých. Na začátku si člověk může všimnout drobné výpadky – zapomíná jména, nedokáže si vzpomenout, kam odložil věci, nebo má problémy s hledáním správných slov. Postupně se však obtíže prohlubují a zasahují i základní denní aktivity, jako je oblékání, osobní hygiena či příprava jídla.

Demence také ovlivňuje chování a emoční prožívání. Člověk může být zmatený, podrážděný, úzkostný nebo se u něj objevují změny nálad. Často má problém rozeznat čas a prostor – může se ztratit i na známých místech nebo si myslet, že žije v minulosti. Ztrácí schopnost rozpoznávat tváře blízkých, což může být pro rodinu velmi bolestivé.

V pozdějších stádiích demence člověk postupně ztrácí schopnost samostatně fungovat. Potřebuje pomoc při jídle, hygieně i pohybu. Řeč se omezuje na jednoduchá slova nebo se úplně vytrácí. Přesto může stále vnímat emoce a reagovat na příjemné podněty, jako je hudba, dotek či klidný hlas blízké osoby.

Péče o člověka s demencí je náročná fyzicky i psychicky. Vyžaduje hodně trpělivosti, empatie a přizpůsobení. Podpora rodiny, odborníků a komunitních služeb je proto nezbytná až do jeho posledních dní.

Existuje léčba demence?

V současnosti neexistuje lék, který by demenci úplně vyléčil. Léčba se zaměřuje především na zmírnění příznaků a zlepšení kvality života pacientů. Existují různé přístupy k léčbě, které zahrnují farmakologické a nefarmakologické metody.

Farmakologická léčba se často soustředí na léky, které pomáhají zmírnit symptomy demence, jako je ztráta paměti a zhoršené kognitivní funkce. Mezi běžně používané léky patří inhibitory acetylcholinesterázy (například donepezil) a memantin, které mohou pomoci zlepšit schopnost pamatovat si informace a zpomalit zhoršování mentálních schopností.

Nefarmakologická léčba zahrnuje různé terapeutické přístupy, jako jsou kognitivní tréninky a terapie, například reminiscenční terapie, terapie zaměřená na podporu emoční pohody a podpora aktivního života.

Důležitá je také podpora rodiny a pečovatelů, kteří hrají klíčovou roli při péči o pacienta s demencí.

Jaké techniky a cvičení mohou pomoci lidem s demencí?

Existuje několik technik a cvičení, které mohou pomoci lidem s demencí zlepšit jejich kognitivní funkce, zachovat jejich nezávislost a zmírnit negativní účinky tohoto onemocnění. Důležité je přistupovat k těmto aktivitám s trpělivostí, přizpůsobovat je aktuálním schopnostem osoby a zajistit jejich pravidelnost.

Jednou z nejúčinnějších technik je kognitivní stimulace, která zahrnuje různé mentální cvičení na podporu paměti, koncentrace a řešení problémů. To může zahrnovat různé hry, jako jsou křížovky, Sudoku, nebo pexeso. Taková cvičení pomáhají stimulovat mozkovou aktivitu a zlepšit schopnost zapamatovat si informace.

Další technikou je reminiscenční terapie, která se zaměřuje na povzbuzení pacientů, aby si vzpomínali na své minulé zážitky, což může zlepšit jejich náladu a posílit jejich pocit identity. To se často dosahuje prostřednictvím prohlížení starých fotografií, poslechu oblíbených písní nebo vyprávění příběhů z minulosti. Takové aktivity mohou pomoci snížit úzkost a zmatení, které jsou často spojeny s demencí.

Fyzická aktivita také hraje důležitou roli při zlepšování celkového zdraví a zmírnění symptomů demence. Cvičení jako procházky, jemné strečinkové cviky nebo tanec podporují cirkulaci a zdraví mozku, zároveň zlepšují náladu a kvalitu spánku.

Sociální interakce je také klíčová. Zapojení se do skupinových aktivit nebo pravidelný kontakt s rodinou a přáteli pomáhá udržovat smysl pro komunitu a snižuje pocit izolace. Může jít o společná jídla, rozhovory nebo dokonce sdílení jednoduchých domácích prací.

V neposlední řadě jsou techniky jako arteterapie nebo muzikoterapie, které umožňují lidem s demencí vyjádřit své emoce a pocity prostřednictvím umění nebo hudby. Tyto aktivity mohou být velmi uklidňující a pomáhají snižovat úzkost, stres a agresivitu, které se mohou vyskytnout u pacientů s demencí.

Celkový přístup by měl být individuální a flexibilní, zohledňující jedinečné potřeby a preference každé osoby. Důležité je vytvořit prostředí, které podporuje bezpečnost, komfort a důstojnost.

Může prevence snížit riziko vzniku demence?

Prevence může výrazně snížit riziko vzniku demence, i když není možné úplně eliminovat všechny faktory, které k ní přispívají. Klíčovým faktorem v prevenci je udržování zdravého životního stylu, který zahrnuje pravidelnou fyzickou aktivitu, vyváženou stravu a dostatek spánku. Kromě toho je důležité podporovat mentální stimulaci prostřednictvím kognitivních aktivit.

Dalším faktorem je kontrola rizikových faktorů, jako jsou vysoký krevní tlak, cukrovka, obezita a vysoký cholesterol. Stejně důležité je vyhýbat se nadměrné konzumaci alkoholu a kouření.

Celková péče o duševní zdraví, stejně jako zvládání stresu a deprese, efektivní řešení konfliktů, má také významný vliv na prevenci demence. Včasná diagnostika a léčba těchto problémů může pomoci snížit jejich negativní účinky na mozek.

Prevence je komplexní přístup, který vyžaduje zodpovědný přístup k zdraví a životnímu stylu během celého života.

Jak se vyrovnat s touto diagnózou?

Vyrovnávání se s demencí, ať už u sebe nebo u blízkého, je velmi náročné a emocionálně vyčerpávající. Existuje několik kroků, které mohou pomoci v tomto procesu:

Získání informací: Čím více informací máte o demenci, tím lépe můžete porozumět příznakům, průběhu onemocnění a tomu, co se děje.
Akceptace pocitů: Je zcela normální cítit smutek, zlost, frustraci nebo strach. Důležité je nezatlačovat tyto pocity, ale dát si prostor je prožít. Hledejte podporu u přátel, rodiny nebo v podpůrné skupině pro osoby se zkušenostmi s demencí.
Podpora a komunikace: Pokud se jedná o někoho blízkého, jako opatrovatele nebo příbuzného, je velmi důležité naučit se správně komunikovat. V případě osoby s demencí je klíčové být trpělivý, používat jednoduchý jazyk a být citlivý k jejím potřebám.
Zorganizujte si pomoc: Nenechávejte se unášet pocitem, že všechno musíte zvládnout sami. Pomoc od odborníků, jako jsou terapeuti nebo specializované pečovatelky, může výrazně zlepšit kvalitu života obou stran.
Zajištění bezpečného prostředí: Ujistěte se, že prostředí, ve kterém žijete nebo kde se osoba s demencí nachází, je bezpečné. To může zahrnovat odstranění nebezpečných předmětů, označení dveří nebo zavedení bezpečnostních opatření.
Zaměřte se na smysluplné činnosti: Pro osoby s demencí je velmi důležité udržovat je aktivní, i když některé schopnosti mohou být omezené. Zapojení do her, tvořivých aktivit nebo běžných činností může pomoci snížit úzkost a zlepšit emocionální stav.

Jak přijmout demenci blízkého člověka?

Přijetí demence blízkého člověka je proces, který vyžaduje čas, trpělivost a pochopení. Demence není jen změnou v chování, ale i ve vnímání reality člověka, který jí trpí. To může mít velký vliv na jeho každodenní život, ale také na život těch, kteří se o něj starají.

Prvním krokem je uvědomění si, že demence není osobní volbou člověka, ale neurologickou poruchou, která mění jeho schopnost zpracovávat informace a schopnosti. Tímto způsobem změna chování nebo paměti neznamená, že člověk je méně hodnotný nebo že ztratil svou osobnost.

Přijetí demence začíná tím, že si připouštíme své pocity, jako jsou smutek, frustrace nebo strach. Pohled na změnu blízkého člověka, který byl dříve samostatný a aktivní, může být obtížný. V tomto procesu je důležité udržovat si vlastní pohodu. Je užitečné hledat podporu v rodině, u přátel nebo odborníků.

Kromě toho je třeba si uvědomit, že pro člověka žijícího s demencí je velmi těžké adaptovat se na změny ve vlastním těle a mysli. Komunikace se stává klíčovou, a i když se může zdát, že něco nepochopí, je nutné zůstat trpělivý a empatický.

Důležité je přijmout skutečnost, že ne všechny situace je možné změnit. Při demenci je často třeba přizpůsobit nebo změnit svá očekávání a někdy i způsob, jakým přistupujeme k péči o postiženého.

Učení se o demenci a porozumění, jaké výzvy s sebou přináší, může pomoci zvládnout pocity bezmoci a zoufalství.

Jak podpořit člověka s demencí v rodině?

Prvním krokem je vytvořit stabilní a předvídatelný denní režim. Rutinní činnosti, jako jsou pravidelná jídla, spánek a cvičení, mohou pomoci snížit úzkost a dezorientaci. Podporovat je třeba také orientaci v čase a prostoru, například pomocí nápovědných kalendářů nebo hodin s velkými číslicemi.

Komunikace s osobou s demencí vyžaduje trpělivost. Je potřeba mluvit pomalu a jasně, zachovávat oční kontakt a používat jednoduché věty. Pokud člověk něco zapomene nebo je zmatený, je důležité nevytvářet u něj pocit viny nebo studu. Místo toho nabídněte klidné vedení, například ukázáním nebo připomenutím.

Fyzická aktivita a smysluplné činnosti, jako jsou procházky, zahradničení či jednoduché domácí úkoly, mohou pomoci zlepšit náladu a snížit stres. Přitom je důležité přizpůsobit aktivity schopnostem osoby a udržovat její smysly aktivní. Kreativní činnosti, jako malování nebo poslech hudby, mohou rovněž poskytnout pozitivní podněty.

Nezapomínejme ani na emocionální podporu. Osoby s demencí mohou mít chvíle zmatení, frustrace nebo strachu, které si neumí vysvětlit. V těchto chvílích je klíčové poskytnout jim pocit bezpečí, být přítomen a ukázat jim, že nejsou sami.

Rodina by měla také dbát na své vlastní zdraví a pohodu. Péče o osobu s demencí je náročná, a proto je důležité, aby se členové rodiny starali i o sebe, našli si čas na odpočinek a, pokud je to možné, požádali o pomoc odborníky nebo využili podpůrné skupiny. Tím zajistí, že péče bude efektivní a udržitelná.

Jaký význam v této situaci má terapie?

Terapie při demenci hraje klíčovou roli v zlepšování kvality života pacientů a v zpomalení progrese onemocnění. Terapeutické přístupy se zaměřují na zmírnění symptomů, zlepšení funkční kapacity pacienta a podporu jeho emocionálního a psychologického stavu.

Jednou z hlavních terapií je kognitivní rehabilitace, která se zaměřuje na trénink paměti, pozornosti a řešení problémů. Cílem je zlepšit kognitivní funkce a pomoci pacientům lépe se orientovat v každodenním životě. Tyto cvičení mohou pacientům pomoci udržet si určité dovednosti a nezávislost co nejdéle.

Reminiscenční terapie, která využívá vzpomínky na minulá období života pacienta, může pomoci obnovit emocionální pohodu a pocit identity.

Sociální terapie, která podporuje komunikaci a interakci s ostatními, může rovněž přispět ke zlepšení celkového zdraví pacientů. Skupinové terapie, jako jsou rozhovory nebo různé zábavné a edukační aktivity, mohou stimulovat společenské dovednosti a pomáhat pacientům získat pocit příslušnosti a podpory.

Terapie zaměřená na fyzickou aktivitu hraje důležitou roli při zlepšování mobility a celkové kondice pacienta. Pravidelný pohyb může zpomalit fyzické zhoršování, snížit stres a podpořit zdravý spánek.

Všechny tyto terapeutické přístupy mají společný cíl – zlepšit život pacientů s demencí, zmírnit jejich symptomy a pomoci jim zachovat co největší nezávislost a důstojnost. Terapie tak představují neocenitelný nástroj při péči o lidi s tímto onemocněním, přičemž každá z nich by měla být přizpůsobena individuálním potřebám a stadiu onemocnění pacienta.

___

Důležité upozornění:

Tento text nenahrazuje odbornou literaturu ani rady lékaře nebo terapeuta. Informace v něm obsažené jsou zobecněné a nemusí se vztahovat na každého. Pokud máte jakékoli otázky týkající se vašeho zdraví, obraťte se na některého z našich terapeutů.

V textu používáme převážně mužský rod pro zjednodušení a plynulost vyjadřování. Všechna označení jsou však míněna inkluzivně a vztahují se na všechny osoby bez ohledu na pohlaví. 💙