Jak rozvíjet sebelásku a najít harmonii ve vlastním životě

Co vlastně znamená milovat sám sebe

Otázkou lásky jako takové, nejen k druhým, ale i k sobě, se zabývali už antičtí filozofové. Dá se říct, že právě láska k sobě samému je jakýsi odrazový můstek k tomu, jak máme rádi ostatní, jaké vztahy vytváříme a v konečném důsledku jak naplněný život žijeme. Milovat sám sebe je náročný cíl, protože se přijímáme se vším: celou svou osobnost, své dobré i horší vlastnosti dokážeme přijmout, nikoli odsoudit. Sebeláska není sobecká. Lidstvo sice v určitých obdobích tuto mylnou představu mělo, dnes ale víme, že nebyla založena na pravdě.

Proč je sebeláska základem duševní pohody

Sebeláska úzce souvisí se sebedůvěrou. Sebedůvěra má různé podoby a můžeme mluvit o jakýchsi stupních sebedůvěry. Když si představíme člověka s vysokou sebedůvěrou, je to vidět na jeho celkovém projevu, chování i prožívání. Takoví lidé o sobě pochybují jen ve velmi výjimečných, náročných situacích, a i ty dokážou zvládnout bez výrazného stresu. Problémy pro ně představují výzvu a dobře se přizpůsobují životním změnám. Důvěřují sami sobě, své hodnotě, schopnostem a svým silným stránkám. Jejich vnitřní prožívání je silně pozitivní, respektive pozitivní silně převažuje nad negativním. Díky svým schopnostem a vysoké míře asertivity často dokážou motivovat ostatní a být dobrými lídry.

Lidé se střední sebedůvěrou jsou v populaci zastoupeni nejvíce. Vnímají se realisticky, dokážou být nezávislí na názorech druhých, nepotřebují neustálou chválu od ostatních a umějí se ocenit i sami. I u nich převládá pozitivní myšlení nad negativním. Dokážou se přizpůsobit změnám, takže je nové výzvy nestresují. Pokud se objeví sebekritika, bývá to v situacích, které jsou stresující pro většinu lidí. Asertivita je každodenní součástí jejich komunikace s okolím.

O nízké sebedůvěře mluvíme tehdy, když u člověka převládají pochybnosti o sobě a častá sebekritika, a to i v běžných situacích, které pak vyvolávají nadměrný stres. Takoví lidé se vyhýbají novým výzvám, aby předešli strachu z neúspěchu, a nedůvěřují vlastním schopnostem ani své hodnotě. Převládá negativní pohled na sebe a silná sebekritika. Mají silnou potřebu názorů druhých lidí a jsou na nich závislí. Místo toho, aby vyjádřili svou potřebu, raději ustoupí druhým. I malé životní problémy v nich dokážou vyvolat pocit bezmoci.

Míra sebedůvěry se v různých oblastech našeho života liší. Někdo si může věřit ve vztazích, ale v pracovním životě to může být problematické, nebo naopak.

Praktické tipy, jak posilovat sebelásku každý den

*„Máte právo být přesně takovým člověkem, jakým opravdu chcete být.“*

— Michelle Obama

Pro začátek stačí přečíst si pár tipů a zkusit je postupně zapojovat do svého každodenního života.

• Vědomě se zastavte, když před sebou vidíte celý seznam dnešních povinností, a „dovolte si“ najít pár minut na kávu s nohama nahoře, na kousek oblíbené knihy, pár řádků do deníku, meditaci, dechové cvičení, relaxaci nebo modlitbu – na cokoli, u čeho dokážete vypnout od okolního světa. Ideálně v té době odložte i všechny „elektronické rušiče“ své pohody.
• Všímejte si svých potřeb. Tak jako dětem v náročné chvíli pomáhá kouzelná věta „Co by ti pomohlo? Co bys teď potřeboval?“, položte si klidně a bez výčitek stejnou otázku i vy sami. Odpovězte si s láskou a zájmem a udělejte to, co vám v tu chvíli pomůže. Třeba si pusťte oblíbenou písničku, vyrazte na kolo, sedněte si ke klavíru nebo něco tvořte.
• Dobrým tipem, jak pěstovat lásku k sobě, je také vděčnost. Dnes ji učíme už malé děti a funguje i u nás dospělých. Můžete si například každý večer říct 5 věcí, za které jste ten den vděční. Přidat můžete třeba i 3 vlastnosti, na které jste byli dnes hrdí a všimli jste si jich na sobě, a tak dále – záleží jen na vaší kreativitě.
• Mějte se rádi takoví, jací jste. Najděte vlastnosti, které se vám na sobě líbí. Že se nelíbí ostatním? Na tom přece nezáleží nejvíc! Vždyť sami se sebou trávíte nejvíc času a právě budování kvalitního vztahu se sebou samým dokáže změnit způsob vnímání a ovlivňuje všechny oblasti života.

Nejčastější mýty o sebelásce

Vzpomínat na jinou dobu je dnes možná trochu zvláštní, zvlášť pokud jde o sebelásku. Ale ano, mnozí z nás vyrůstali v době, kdy to naši rodiče neměli nejjednodušší a společenský systém nás nutil poslušně dělat, co je potřeba. Dnes víme, že je to jinak a že slepá poslušnost má i svou odvrácenou tvář. Umět si ohlídat své hranice, umět se zastat sám sebe, dokázat říct NE, když je toho na nás moc, nebo požádat o pomoc, když už toho máme dost. To jsou vlastnosti, které se potřebujeme postupně naučit, a ruku v ruce s nimi přichází i kus úcty a respektu k sobě a svým potřebám, tedy i zdravá sebeláska.

Jak souvisí sebeláska se vztahy k druhým

Člověk, který si váží sám sebe, se dokáže přijímat takový, jaký je, s pozitivy i negativy, a je spokojený se svým životem. Nepotřebuje se srovnávat. Svou autenticitou a upřímností si dokáže získat přátele, nejspíš naladěné na stejnou „vlnu sebelásky“.

Sebeláska a hranice: naučte se říkat ne

Hranice a sebeláska spolu úzce souvisejí. Když má člověk sám sebe rád a naslouchá svému vnitřnímu já, dokáže přesně pojmenovat, co už je pro něj moc, kdy má dost, nebo říct, co právě potřebuje. Nedělá to, co je mu vyloženě proti vůli, jen proto, aby se nedostal do konfliktu s druhou stranou nebo nepřišel o přítele. Především potřebuje být v harmonii on sám, aby mohl tento klid šířit dál. I tuto dovednost se lze naučit, a to vědomým a postupným pozorováním sebe sama, svých myšlenek a pocitů. Techniky všímavosti (mindfulness) jsou skvělou volbou, pokud chcete začít pomalu a postupně.

Proč sebeláska není sobectví

Pokud jste článek četli pozorně, mohli jste odpověď najít už několikrát. Shrňme to metaforou: nejdřív potřebujeme mít naplněnou vlastní nádobu lásky, abychom ji mohli upřímně rozdávat dál, svému okolí. Vykročme tedy směle na tuto cestu plnou sebepoznání, s vědomím, že za své štěstí jsme zodpovědní jen my sami a nikdo jiný to za nás udělat nemůže! ❤️