Brániční dýchání zlepšuje fyzické i psychické zdraví. Informace o výhodách a jak jej praktikovat.

Brániční dýchání je typ dýchání, při kterém se dýchá pomocí bránice, což je velký sval, který odděluje hrudník od břicha. Při bráničním dýchání se bránice pohybuje směrem dolů, čímž se zvětšuje objem hrudníku a plic. Vdechovaný vzduch se tak dostává do plic rovnoměrně.

Brániční dýchání má mnoho výhod pro fyzické i psychické zdraví. Z fyzického hlediska může pomoci zlepšit okysličení krve, snížit krevní tlak, zmírnit bolesti hlavy a zlepšit funkci trávicího traktu.

Z psychického hlediska může brániční dýchání pomoci snížit stres, úzkost a depresi. Může také pomoci zlepšit koncentraci, paměť a spánek.

Jak brániční dýchání pomáhá psychice:

Snižuje stres a úzkost: Brániční dýchání aktivuje parasympatický nervový systém, který je zodpovědný za relaxaci a snížení stresu.

Zlepšuje náladu: Brániční dýchání může pomoci zvýšit hladinu serotoninu a noradrenalinu, což jsou neurotransmitery pozitivně ovlivňující na náladu.

Zlepšuje koncentraci a paměť: Brániční dýchání zvyšuje průtok krve do mozku, což může zlepšit koncentraci a paměť.

Zlepšuje spánek: Brániční dýchání může pomoci uvolnit tělo a mysl a usnadní usínání a zvýší kvalitu spánku.

Brániční dýchání nám pomáhá zpomalit, uvědomit si své tělo tady a teď, uklidnit se, uvolnit a lépe zvládat zátěž.

Posaďte se, nebo si lehněte do pohodlné polohy.

Pomalu se nadechněte nosem do břicha (ne hrudí), přičemž počítáte pomalu do čtyř (raz, dva, tři, čtyři).

Zadržte dech v břiše na čtyři sekundy.

Pomalu vydechněte a přitom opět počítejte do čtyř.

Vydržte čtyři sekundy, než se opět nadechnete.

Tento brániční dech několikrát opakujte a soustřeďte se na své dýchání.

Brániční dýchání je vhodné provádět alespoň poprvé s odborníkem, abyste si ho nejprve vyzkoušeli na sobě a procítili ho. Až potom ho praktikujte sami.

Brániční dýchání lze provádět několik minut denně a je vhodné ho praktikovat ihned ráno, po probuzení, abychom začínali den klidněji, před zátěžovou situací, když pocítíte v těle napětí, úzkost, nebo jiné nepříjemné pocity, nebo večer před spaním. Brániční dýchání je jednoduchá a účinná technika, která může zlepšit vaše fyzické i psychické zdraví.
⎯

Tento text nenahrazuje odbornou literaturu ani rady lékaře nebo terapeuta. Informace v něm obsažené jsou zobecněné a nemusí se vztahovat na každého. Pokud máte jakékoli otázky týkající se vašeho zdraví, obraťte se na jednoho z našich terapeutů.

Brániční dýchání

Léčba je komplexní proces, který se zaměřuje na zlepšení duševního a fyzického zdraví člověka. Jaké jsou její druhy a jak si vybrat správnou léčbu?

Léčba je komplexní proces, který se zaměřuje na zlepšení duševního a fyzického zdraví člověka. Zahrnuje různé metody a techniky, které jsou přizpůsobeny individuálním potřebám a cílům klienta.

Zmírnění symptomů: Cílem je snížit intenzitu a frekvenci psychických obtíží, jako jsou úzkost, deprese, fobie, nízké sebevědomí, či poruchy příjmu potravy.

Zvýšení kvality života: Léčba pomáhá klientovi dosáhnout plnohodnotného a smysluplného života v různých oblastech, například vztahy, rodina, či volný čas.

Rozvoj osobnostních dovedností: Klient se naučí zvládat stresové situace, regulovat své emoce, budovat zdravé mezilidské vztahy a činit informovaná rozhodnutí.

Získání hlubšího sebepoznání: Léčba umožňuje klientovi lépe porozumět sobě samému, svým myšlenkám, emocím a chování.

Existuje mnoho různých typů léčby, které se liší v závislosti na přístupu a použitých technikách. Mezi nejběžnější typy léčby patří:

Psychoterapie: Zahrnuje různé metody, jako je kognitivně behaviorální terapie, psychodynamická terapie, systemická terapie a jiné.

Farmakoterapie: V některých případech se na zmírnění symptomů používají léky, jako jsou antidepresiva, anxiolytika, či stabilizátory nálady.

Kombinace psychoterapie a farmakoterapie: Často se používá kombinace obou typů léčby pro dosažení optimálních výsledků.

Výběr vhodné léčby závisí na různých faktorech, jako jsou diagnóza klienta, jeho individuální potřeby a preference, závažnost symptomů a dostupnost terapeutů a léků.

Léčba duševních obtíží je důležitá pro snížení utrpení a zlepšení kvality života. Pomáhá klientovi dosáhnout psychické stability, rozvíjet zdravé zvládací mechanismy a budovat uspokojivé mezilidské vztahy.


Pokud máte zájem o léčbu, obraťte se na psychologa, psychiatra, nebo jiného odborníka na duševní zdraví.

Důležité upozornění:
Tento text nenahrazuje odbornou literaturu ani rady lékaře nebo terapeuta. Informace v něm obsažené jsou zobecněné a nemusí se vztahovat na každého. Pokud máte jakékoliv otázky týkající se vašeho zdraví, obraťte se na jednoho z našich terapeutů.

Léčba

ADHD je neurovývojová porucha ovlivňující pozornost a chování. Informace o příznacích, typech a léčbě.

Porucha pozornosti s hyperaktivitou (ADHD) je neurovývojová porucha, která ovlivňuje způsob, jakým lidé udržují pozornost, kontrolují své chování a řídí své emoce. Lidé s ADHD mají často problémy s koncentrací, kontrolou svých pohybů a zvládáním frustrace.

Nepozorný typ: Lidé s tímto typem ADHD mají často problémy s udržením pozornosti na úkoly nebo aktivity, které jsou pro ně nezajímavé. Mohou se snadno rozptýlit a mohou mít problémy s dokončením úloh.

Hyperaktivní a impulzivní typ: Lidé s tímto typem ADHD mohou být hyperaktivní a neklidní. Mohou mít problémy s klidným sezením nebo stáním a mohou se často pohybovat. Mohou mít také problémy s kontrolou svých instinktů a chování.

U dětí se příznaky projevují v raném dětství, obvykle do 7. roku života. Mezi ty nejčastější patří:

neschopnost soustředit se na úkoly nebo aktivity, které nejsou zajímavé;

U dospělých se příznaky ADHD mohou projevovat následovně:

problémy s plánováním a organizováním;

problémy s udržením pracovního místa;

problémy s užíváním návykových látek;

problémy s duševním zdravím, jako je úzkost nebo deprese.

Dospělí s ADHD mohou mít potíže s rozpoznáním svých příznaků. Mohou si myslet, že jejich chování je jednoduše součástí jejich osobnosti nebo způsobu, jakým fungují.


V některých případech lidé s ADHD mohou zažít stav intenzivní koncentrace, který se nazývá hyperfokusace. Při hyperfokusaci se člověk téměř úplně ponoří do činnosti a ztrácí kontakt s okolním světem. Může zapomenout na jídlo, pití nebo potřebu spánku. Může být také méně citlivý na bolest nebo nepohodlí. Hyperfokusace se obvykle vyskytuje, když se člověk zabývá činností, která ho baví, je pro něj odměňující nebo stimulující. Může se objevit také tehdy, když člověk cítí tlak nebo stres. 

Léčba ADHD obvykle zahrnuje kombinaci léků a terapie. Léky mohou pomoci zmírnit příznaky ADHD a terapie může pomoci lidem s ADHD naučit se zvládat své příznaky a rozvíjet své schopnosti. Pokud máte podezření, že vy nebo někdo, koho znáte, může mít ADHD, je důležité vyhledat odbornou pomoc. Lékař nebo psycholog vám může pomoci diagnostikovat ADHD a určit nejvhodnější léčbu.

Důležité upozornění:
Tento text nenahrazuje odbornou literaturu ani rady lékaře nebo terapeuta. Informace v něm obsažené jsou zobecněné a nemusí se vztahovat na každého. Pokud máte jakékoli otázky týkající se vašeho zdraví, obraťte se na jednoho z našich terapeutů.


ADHD

Motivace je motor, který nás pohání k dosažení cílů a snů. Je to vnitřní plamen, který nám dává energii a vytrvalost překonávat překážky. Informace o typech motivace a jejích funkcích.

Motivace je hybná síla, která nás pohání k dosažení cílů a snů. Je to vnitřní plamen, který nám dodává energii a vytrvalost překonávat překážky a jít vpřed.

Motivace může mít různé podoby, ale v jejím jádru je vždy touha po něčem, co pro nás má hodnotu. Může to být touha po úspěchu, uznání, zlepšení, změně, nebo jednoduše po tom, abychom se cítili dobře.

Motivace je důležitá pro všechny oblasti života, od učení a práce až po mezilidské vztahy a zdraví. Bez ní bychom jen těžko dosahovali svých cílů a žili plnohodnotný život.

Existuje několik typů motivace, které se liší v závislosti na zdroji a směřování:

Vnitřní motivace: Vyplývá z vnitřních pohnutek a zájmů člověka. Je to silnější a trvalejší typ motivace, protože je propojený s vlastní identitou a hodnotami.

Vnější motivace: Pochází z vnějších faktorů, jako jsou odměny, tresty, nebo očekávání společnosti. Může být efektivní v krátkodobém horizontu, ale z dlouhodobého hlediska není tak udržitelná.

Existuje mnoho různých faktorů, které ovlivňují naši motivaci. Některé z nich jsou vnitřní, například naše hodnoty, cíle a přesvědčení. Jiné jsou vnější, například odměny, tresty a očekávání ostatních.

Naši motivaci ovlivňuje mnoho faktorů, jako jsou:

Cíle: Stanovení jasných a realistických cílů je klíčové pro udržení motivace.

Sebevědomí a sebedůvěra: Poznání svých zdrojů, schopností a kvalit a důvěra, že mohu být úspěšný, když je prokazuji, je důležitým faktorem motivace.

Odměny (příjemné stimuly) a tresty (nepříjemné stimuly) ovlivňují motivaci.

Zájem: Pokud nás činnost baví a naplňuje, jsme přirozeně motivováni k jejímu vykonávání.

Emoce: Pozitivní emoce, jako jsou radost, nadšení a optimistický přístup, podporují motivaci.

Hodnoty: Fungují jako pomyslný kompas v našem životě.

Stres: Dlouhodobý (chronický) stres je faktorem, který může negativně ovlivňovat úroveň motivace.

Existuje mnoho strategií, které nám pomohou zvýšit a udržet si motivaci:

Najděte si své Proč?: Co vás opravdu žene vpřed? Jaké jsou vaše sny a cíle? Když znáte své „proč“, je snazší překonat překážky a udržet si motivaci.

Technika SMART: Cíle by měly být specifické, měřitelné, dosažitelné, relevantní a časově ohraničené.

Rozdělte si velké cíle na menší kroky a vytvořte si plán: Naplánujte si jednotlivé kroky s termíny jejich dokončení. Nechte si prostor mezitím na vyhodnocení procesu a případnou změnu. Takto se zdají cíle zvládnutelnější a méně stresující.

Odměňujte se za úspěchy: I malé odměny nám pomohou udržet si motivaci a posilovat pozitivní emoce.

Najděte si podporu: Podpora od rodiny, přátel, či terapeuta může být velmi důležitá pro udržení motivace.

Pečujte o sebe: Dbejte na dostatek spánku, zdravou stravu a fyzickou aktivitu, které vám pomohou z dlouhodobého hlediska motivaci udržovat resp. zabrání jejímu extrémnímu kolísání.

Věnujte se činnostem, které vás baví: Najděte si čas na aktivity, které vám přinášejí radost a naplnění, tzv. dobití baterek.

Vytvořte si pozitivní návyky, které vám pomohou nastartovat motivaci v případě, že klesne.

Lze říci, že motivace je jako oheň. Potřebuje jiskru, aby se rozhořela, palivo, aby hořela dál. V životě se setkáváme s různými výzvami a překážkami, které dokáží naši motivaci snadno uhasit. Jak ji tedy udržet a rozvíjet?

Nebojte se požádat o pomoc: Pokud máte pocit, že sami nedokážete probudit nebo udržet si motivaci, neváhejte vyhledat pomoc terapeuta nebo kouče. Tito profesionálové vám pomohou.

Rozvíjejte své silné stránky a překonávejte překážky: Protože čím více motivaci používáte, tím silnější se stává. Nebojte se vyzývat sami sebe a jít za svými sny.

Důležité upozornění:
Tento text nenahrazuje odbornou literaturu ani rady lékaře nebo terapeuta. Informace v něm obsažené jsou zobecněné a nemusí se vztahovat na každého. Pokud máte jakékoliv otázky týkající se vašeho zdraví, obraťte se na jednoho z našich terapeutů.


Motivace

Osobnost je komplexní soubor charakteristik, které definují jedinečnost člověka. Informace o typech, významu a faktorech ovlivňujících osobnost.

Osobnost je komplexní soubor charakteristik, které definují jedinečnost člověka. Zahrnuje myšlenky, emoce, chování, postoje, hodnoty a motivaci. Osobnost ovlivňuje různé aspekty života, jako jsou mezilidské vztahy, práce, studium a zájmy.

Zajímavá definice osobnosti je podle psychologa Alfreda Adlera, která hovoří o osobnosti jako o životním stylu člověka. Ne ve smyslu např. zdravého životního stylu, jak to běžně chápeme, ale ve smyslu všech přesvědčení, které si člověk utváří - o sobě, o světě, o jiných lidech - mužích či ženách.

Existuje mnoho teorií osobnosti, které se snaží vysvětlit, jak se osobnost formuje a jak funguje. Mezi nejznámější teorie patří:

Psychodynamická teorie: Tato teorie se zaměřuje na nevědomé procesy, které ovlivňují osobnost.

Behaviorální teorie: Tato teorie se zaměřuje na to, jak se osobnost formuje prostřednictvím učení.

Humanistická teorie: Tato teorie se zaměřuje na vrozenou tendenci člověka k růstu a seberealizaci.

Na osobnost působí více faktorů, jako jsou:

Genetika: Genetické faktory ovlivňují temperament a vrozené dispozice člověka.

Prostředí: Prostředí, ve kterém člověk vyrůstá, má významný vliv na jeho osobnost.

Rodina: Rodina je jedním z nejdůležitějších faktorů, které ovlivňují osobnost člověka.

Zkušenosti: Životní zkušenosti formují a ovlivňují osobnost člověka.

Neexistuje jeden univerzální typ osobnosti. Lidé se liší v různých aspektech osobnosti, jako jsou:

Introverze vs. extroverze: Introverti preferují samotu a klid, zatímco extroverti upřednostní společnost a aktivitu.

Svědomitost vs. impulzivnost: Svědomití lidé jsou zodpovědní a plánovití, zatímco impulzivní lidé jsou spontánní a nezávislí.

Emocionální stabilita vs. neuroticismus: Emocionálně stabilní lidé jsou odolní vůči stresu, zatímco neurotičtí lidé jsou náchylní k úzkosti a depresi.

Osobnost hraje důležitou roli v různých aspektech života, jako jsou:

Mezilidské vztahy: Osobnost ovlivňuje to, jak budujeme a udržujeme mezilidské vztahy.

Práce: Osobnost ovlivňuje to, jakou práci si vybereme a jak v ní uspějeme.

Studium: Osobnost ovlivňuje to, jak se učíme a jakých výsledků dosahujeme ve studiu.

Zájmy: Osobnost ovlivňuje to, jaké zájmy a aktivity máme.


To, jak se chováme v mezilidských vztazích, pracujeme v práci, jaký máme postoj ke studiu, je dáno naší osobností. Je však vždy třeba řešit to, co u člověka převládá v jeho rozhodování a rozhodnutích, tedy z jakého přesvědčení dospěl do určitého bodu.


Osobnost je komplexní a dynamický fenomén, který se neustále vyvíjí. Je to pochopení nás samých, kým jsme a co nás utváří.

Tento text nenahrazuje odbornou literaturu ani rady lékaře nebo terapeuta. Informace v něm obsažené jsou zobecněné a nemusí se vztahovat na každého. Pokud máte jakékoli dotazy týkající se vašeho zdraví, obraťte se na jednoho z našich terapeutů.

Osobnost

Schizofrenie je chronická duševní porucha, která výrazně mění vnímání reality, myšlení a chování. Informace o příznacích a typech léčby.

Schizofrenie je chronická duševní porucha, která výrazně mění vnímání reality, myšlení a chování. Postihuje přibližně 1 % populace a častěji se vyskytuje u mužů.

Příznaky schizofrenie se liší u jednotlivých lidí a mohou se měnit v čase. Dělíme je na na pozitivní, kdy je něco navíc oproti normálnímu stavu, a negativní, kdy zase něco chybí, ubývá.

Mezi nejčastější pozitivní příznaky patří:

Bludy: falešná přesvědčení, která nejsou založena na realitě. Člověk je například přesvědčen, že ho někdo sleduje, ovlivňuje nebo mu chce ublížit.

Halucinace: člověk vnímá věci, které neexistují, například slyší hlasy, vidí neexistující osoby nebo objekty, cítí nezvyklé pachy.

Dezorganizované myšlení a řeč: poruchy myšlení se projevují i v řeči, která může působit zmateně a chaoticky, člověk se chová bizarně nebo nedůvěryhodně.

Negativní příznaky se projevují jako uzavření se a větší izolace, snížená motivace až apatie, slabší prožívání a vyjadřování emocí až ztráta zájmu o potěšení. 


Přesná příčina schizofrenie není známa, ale jedná se o onemocnění, které má biologický základ. To znamená, že schizofrenie může mít genetický základ – pokud se v rodině vyskytuje, existuje vyšší pravděpodobnost, že se u člověka projeví. Dědičnost ale neznamená, že nemoc určitě vznikne, jen zvyšuje náchylnost.

Na druhou stranu vnější faktory (například silný stres, traumatická událost, drogy nebo sociální izolace) mohou nemoc spustit u člověka, který k ní má genetické predispozice. U lidí, kteří už schizofrenii mají, mohou tyto faktory způsobit návrat příznaků (relaps).

Schizofrenii nelze vyléčit, ale vhodnou léčbou je možné kontrolovat a zmírnit její příznaky. Léčba schizofrenie zahrnuje:

Hospitalizace: při akutním vzplanutí choroby bývá často nutná hospitalizace na psychiatrickém oddělení. 

Užívání léků: při schizofrenii se užívají antipsychotika, zmírňují příznaky schizofrenie, jako jsou bludy a halucinace.

Psychoterapie: pomáhá pacientům s pochopením jejich choroby a zvládáním symptomů.

Sociální rehabilitace: pomáhá pacientům začlenit se do společnosti i s onemocněním a lépe zvládnout změny, které jim nemoc do života přinesla.


Prognóza schizofrenie se liší u jednotlivých pacientů. S včasnou diagnózou a léčbou může mnoho pacientů vést plnohodnotný a produktivní život.

Včasná diagnóza a léčba schizofrenie je důležitá pro zmírnění příznaků a prevenci komplikací či návratu akutní fáze onemocnění. Pokud máte podezření, že vy nebo někdo z vašich blízkých trpí schizofrenií, je důležité vyhledat odbornou pomoc.

Důležité upozornění:
Tento text nenahrazuje odbornou literaturu ani rady lékaře nebo terapeuta. Informace v něm obsažené jsou zobecněné a nemusí se vztahovat na každého. Pokud máte jakékoli otázky týkající se vašeho zdraví, obraťte se na jednoho z našich terapeutů.

Schizofrenie

Arteterapie využívá umění k léčbě emočních a duševních problémů. Informace o přístupech a přínosech.

Arteterapie je forma terapie, která využívá umění jako prostředek k vyjádření emocí, myšlenek a pocitů. Je to forma kreativní terapie, která se může uplatnit v léčbě různých duševních a emočních problémů, jako je úzkost, deprese, stres, trauma nebo poruchy příjmu potravy.

Arteterapie může být aplikována v individuální nebo skupinové terapii. V rámci terapie se mohou využívat různé druhy umění, jako je kreslení, malování, sochařství, hudba, tanec, zpěv nebo drama. Klient si může vybrat, jaký druh umění chce praktikovat. Arteterapeut může klientovi pomoci vybrat vhodný druh umění pro jeho potřeby.

Arteterapie pomáhá klientům vyjádřit jejich emoce a pocity způsobem, který je pro ně přirozený. Umění může být užitečným nástrojem pro zvládání stresu, snižování úzkosti a deprese a zlepšení sebevědomí.

Arteterapie může mít i další přínosy, jako je:

rozvoj sociálních a komunikačních dovedností;

Arteterapie je bezpečná a účinná forma psychoterapie, která může pomoci lidem s různými duševními a emočními problémy. Pokud máte zájem o arteterapii, promluvte si se svým lékařem nebo terapeutem.

Tento text nenahrazuje odbornou literaturu ani rady lékaře nebo terapeuta. Informace v něm obsažené jsou zobecněné a nemusí se vztahovat na každého. Máte-li jakékoliv otázky ohledně vašeho zdraví, obraťte se na jednoho z našich terapeutů.

Arteterapie

Pravidelná fyzická aktivita je důležitá nejen pro tělo, ale i pro duševní pohodu. Kolik fyzické aktivity je potřeba ke zlepšení duševního zdraví?

Pravidelná fyzická aktivita je důležitá nejen pro naše tělo, ale i pro duševní pohodu. Existuje mnoho studií, které prokázaly, že cvičení může pomoci zlepšit náladu, snížit stres a úzkost a dokonce i předcházet depresi.


Jak fyzická aktivita ovlivňuje psychické zdraví?

Existuje několik mechanismů, kterými fyzická aktivita může ovlivňovat psychické zdraví:

Zvyšuje hladinu endorfinů: Endorfiny jsou hormony, které se uvolňují v mozku během cvičení a mají povzbudivé účinky na náladu.

Snižuje hladinu stresového hormonu kortizolu: Chronický stres může vést k depresi a úzkosti. Cvičení může pomoci snížit hladinu kortizolu, a tím zlepšit duševní pohodu.

Zlepšuje spánek: Nedostatek spánku může zhoršit příznaky deprese a úzkosti. Cvičení může pomoci zlepšit kvalitu a délku spánku.

Zvyšuje sebevědomí: Cvičení a dosahování fitness cílů může zlepšit sebevědomí a sebeúctu.

Poskytuje sociální interakci: Cvičení ve skupině nebo s přáteli může pomoci snížit pocit osamělosti a sociální izolace.


Jaké typy fyzické aktivity jsou prospěšné pro duševní zdraví?

V podstatě jakýkoliv typ fyzické aktivity může mít pozitivní vliv na psychické zdraví. Nejdůležitější je najít si aktivitu, která vás baví a kterou můžete provádět pravidelně. Mezi ty, které jsou obzvlášť prospěšné pro duševní zdraví, patří:

Aerobní cvičení: Běhání, plavání, cyklistika, tanec, rychlá chůze.

Silový trénink: Cvičení s vlastní váhou, posilování s činkami.

Jóga a pilates: Tyto aktivity kombinují fyzické cvičení s relaxačními technikami a dechovými cviky.

Turistika a pobyt v přírodě: Pobyt v přírodě má prokazatelně pozitivní účinky na duševní pohodu.


Kolik fyzické aktivity je potřeba ke zlepšení duševního zdraví?

Světová zdravotnická organizace (WHO) doporučuje dospělým alespoň 150 minut středně intenzivní fyzické aktivity nebo 75 minut vysoce intenzivní fyzické aktivity týdně. To je ekvivalent 30 minut středně intenzivní aktivity 5 dní v týdnu.

Pokud jste dosud necvičili, je důležité začít pomalu a postupně zvyšovat intenzitu a délku trvání cvičení. Je také důležité najít si to, co vás bude bavit a můžete to dělat pravidelně.


Zde je několik tipů, jak začít s cvičením:

Začněte s krátkou aktivitou, kterou zvládnete: Například 10minutová procházka každý den.

Postupně zvyšujte intenzitu a délku trvání cvičení: Když se budete cítit komfortně, můžete postupně zvyšovat tempo chůze, přidat do kopce, nebo prodloužit čas procházky.

Najděte si aktivitu, která vás baví: Existuje mnoho různých typů fyzické aktivity. Vyzkoušejte různé aktivity a najděte si tu, která vás baví a které se můžete věnovat několikrát týdně.

Cvičte s přítelem nebo ve skupině: Cvičení s partnerem nebo ve skupině může být zábavnější a motivující.

Poraďte se s lékařem: Předtím, než začnete s novým cvičebním programem, je dobré poradit se s lékařem, zejména pokud máte nějaké zdravotní problémy.

Stáhněte si fitness aplikaci: Mnohé aplikace nabízejí různé cvičební plány a mohou vás motivovat k cvičení.

Odměňte se za své úspěchy: Odměňte se za to, že dodržujete svůj cvičební plán. Může to být nová sportovní obuv, masáž nebo cokoliv, co vás potěší.

Fyzická aktivita je jedním z nejjednodušších a nejefektivnějších způsobů, jak zlepšit své psychické zdraví. I malé změny ve vaší rutině mohou mít velký vliv na vaši náladu, úroveň stresu a celkovou pohodu. Takže obujte tenisky, vyjděte ven a začněte se hýbat! Váš mozek vám za to poděkuje.

Fyzická aktivita

Jungových 16 typů osobností je koncept založený na práci švýcarského psychiatra Carla Gustava Junga. Tento koncept se často používá v psychologii a osobnostních testech. Typy osobností podle této metody a jejich základní charakteristika.

Carl Gustav Jung, švýcarský psycholog a zakladatel analytické psychologie, nabídl komplexní pohled na lidskou psychiku, který zahrnuje archetypální vzory a teorii typů osobnosti. Jeho práce, která proniká do hloubky nevědomí, nám poskytuje lepší porozumění sobě samým a našim vztahům s okolím.

Jungova typologie je metoda k definování psychologické orientace člověka. V roce 1912 švýcarský psychoanalytik Carl Gustav Jung přišel s teorií, že chování není náhodné, ale spíše výsledkem toho, jak lidé přijímají a kategorizují informace a z nich pak vyvozují závěry. Podle této teorie jsou lidé předurčeni k jednomu ze dvou obecných typů postojů - extrovert (E) nebo introvert (I) - a také spadají pod určité osobnostní vzorce vybudované kolem čtyř hlavních psychologických funkcí, které má a využívá každý. 

Senzorika (S): Senzorické vnímání je funkce vnímání, což znamená, že vjemy přijímáme do vědomí místo toho, abychom se o ně museli snažit. V Jungově typologii bývají lidé s typem senzoriky praktičtí nebo realističtí myslitelé, protože své vnímání zakládají na tom, co mohou pozorovat.

Intuice (N): Intuice je další funkce vnímání, která vychází z nevědomí. Intuitivní typy jsou opakem senzorických typů, protože své vnímání zakládají na abstraktních myšlenkách, které pramení z jakési formy instinktu.

Myšlení (T): Myšlení je racionální nebo posuzovací funkce, která zahrnuje spojování myšlenek. Jung rozlišoval mezi aktivním myšlením, při kterém člověk vědomě řídí své myšlenky, a neaktivním myšlením, které je pasivní formou.

Cit (F): Cit je racionální nebo posuzovací funkce, která se týká hodnocení lidí nebo věcí s ohledem na jejich hodnotu pro nás. Není to totéž jako emoce, kterou Jung nazval "afekt" a považoval ji za iracionální a škodlivou funkci.

Na základě výše uvedených pojmů Jung dospěl k závěru, že jednotlivce lze kategorizovat podle preferencí nebo „dichotomií“, konkrétně těchto:

V roce 1980 Isabel Briggs-Myersová, která vyvinula osobnostní test známý jako Myers-Briggs Type Indicator (MBTI), přidala čtvrtou dichotomii - posuzování (J) versus vnímání (P). Posuzování znamená, že člověk organizuje své životní události a zpravidla se drží svých plánů. Vnímání znamená, že mají tendenci improvizovat a zkoumat alternativní možnosti. Nejedná se o hloubkový psychologický model, ale vede k užitečným poznatkům v takových oblastech, jako je výchova dětí, vzdělávání a management.

Původní model Jungovy typologie definoval osm typů osobnosti reprezentovaných dvoupísmennými zkratkami, přičemž první písmeno označovalo preferenci obecného postoje a druhé psychologickou funkci. Tyto původní typy osobnosti byly:

Po přidání dichotomie posuzování vs. vnímání se počet preferencí zvýšil na 16. Aktualizovaný seznam preferencí používá čtyřpísmenné zkratky. První písmeno odpovídá obecnému postoji, druhé preferenci v dichotomii senzorika-intuice, třetí preferenci v kategorii myšlení-cit a čtvrté dvojici posuzování-vnímání.

Extrovert, senzorika, myšlení, posuzování (ESTJ): Ředitel - Tento typ osobnosti se vyznačuje asertivitou, iniciativností a zanícením pro dodržování pravidel nebo tradičních rolí.

Introvert, senzorika, myšlení, posuzování (ISTJ): Inspektor - Jedinci s tímto typem osobnosti bývají praktičtí, organizovaní, oddaní a tradiční.

Extrovert, intuice, myšlení, posuzování (ENTJ): Velitel - ENTJ jsou často sebevědomí a přímočaří lidé. Díky své schopnosti vymýšlet a realizovat plány bývají dobrými lídry.

Introvert, intuice, myšlení, posuzování (INTJ): Architekt - Osobnost typu INTJ je nejen analytická, ale i kreativní.

Extrovert, senzorika, myšlení, vnímání (ESTP): Přesvědčovatel - ESTP jsou společenští a orientovaní na přítomný okamžik. Dokážou se rychle rozhodovat, třebaže mohou být i vrtkaví.

Introvert, senzorika, myšlení, vnímání (ISTP): Řemeslník - Lidé s tímto typem osobnosti jsou rezervovaní, nezávislí, cílevědomí a objektivní, ale zároveň ochotní zkoušet nové zkušenosti.

Extrovert, intuice, myšlení, vnímání (ENTP): Debatér - ENTP mají sklon k diskusím o myšlenkách. Často přicházejí s novými nápady a pouštějí se do nových projektů, i když ještě nedokončili ty předchozí.

Introvert, intuice, myšlení, vnímání (INTP): Myslitel - Tichá zamyšlenost a vysoká schopnost sebereflexe jsou charakteristické pro typ osobnosti INTP. Takoví jedinci jsou často zruční ve vymýšlení nových řešení založených na logice a analýze.

Extrovert, senzorika, cit, posuzování (ESFJ): Opatrovník - Tento typ osobnosti je naladěn na potřeby druhých a rád pomáhá.

Introvert, senzorika, cit, posuzování (ISFJ): Ochránce - ISFJ jedinci se vyznačují starostlivostí, soucitem a citlivostí. Bývají velmi všímaví a emocionálně inteligentní, i když mohou mít problémy s vyjádřením vlastních pocitů druhým.

Extrovert, intuice, cit, posuzování (ENFJ): Dárce - ENFJ jsou chápaví, podporující a nezištní lidé, kteří často spojují různorodé skupiny lidí.

Introvert, intuice, cit, posuzování (INFJ): Zastánce - Osobnost INFJ je orientována na logiku i emoce. Svůj soucit a idealismus dokáže proměnit na činy k dosažení svých cílů.

Extrovert, senzorika, cit, vnímání (ESFP): Herec - ESFP žijí přítomným okamžikem a těší se pozornosti. Jsou spontánní, ale i pragmatičtí a vynalézaví.

Introvert, senzorika, cit, vnímání (ISFP): Umělec - Máte-li osobnost ISFP, pravděpodobně jste rezervovaní a nezávislí, ale zároveň vnímaví k detailům a máte smysl pro estetiku.

Extrovert, intuice, cit, vnímání (ENFP): Šampion - ENFP mívají silné vůdčí schopnosti, kreativní myšlení a dovednosti v řešení problémů.

Introvert, intuice, cit, vnímání (INFP): Mediátor - Osobnost typu INFP je empatická a hnaná zájmy druhých lidí, díky čemuž bývá často dobrým mluvčím nebo zprostředkovatelem.

Ačkoli MBTI čelí kritice pro nedostatečnou oporu ve zkušenostech a nízkou spolehlivost v opakovaných testováních, stále se používá v případech, kde může sloužit jako užitečný nástroj pro sebereflexi a diskusi o osobnostních preferencích.
⎯

Tento text nenahrazuje odbornou literaturu ani rady lékaře nebo terapeuta. Informace v něm obsažené jsou zobecněny a nemusí se vztahovat na každého. Pokud máte jakékoliv dotazy ohledně vašeho zdraví, obraťte se na jednoho z našich terapeutů.

Jungova typologie osobnosti

Transcendence je pojem s bohatou historií a různými interpretacemi. Obecně se jí rozumí překročení hranic běžné reality a vstup do jiné sféry bytí, která je charakterizována odlišnými vlastnostmi a zkušenostmi.

Náboženská transcendence: Spojení s božskou bytostí, duchovní rozměr, mystický zážitek.

Psychologická transcendence: Překročení ega, rozšíření vědomí, změněné stavy vnímání.

Umělecká transcendence: Tvorba umění, která přesahuje běžné chápání reality a otevírá nové dimenze vnímání.

Vědecká transcendence: Prozkoumání nepoznaných oblastí vesmíru a hledání odpovědí na fundamentální otázky bytí.

Existuje mnoho cest, které vedou k transcendenci:

Meditace: Praktiky zaměřené na uklidnění mysli a dosažení stavu hluboké kontemplace.

Modlitba: Spojení s božskou bytostí v náboženském kontextu.

Psychedelické látky: Užívání látek měnících vnímání, které dokážou otevřít bránu do neznámých oblastí vědomí.

Umění: Tvorba a vnímání umění, které překračuje běžné chápání reality.

Extrémní zkušenosti: Překonávání vlastních limitů v náročných situacích.

Transcendence může přinést do života člověka mnoho pozitivních změn:

Terapio abeceda

Nejnovější články na blogu

Jaké druhy komunikace rozlišujeme a jak efektivně komunikovat

Jak zlepšit paměť? Účinné tipy na cvičení a trénink paměti

Kdy přichází separační úzkost a jaké jsou možnosti její léčby?

Jak nepřetržité notifikace a online tlak ovlivňují naši psychiku (a co s tím dělat)

Nauč se věřit sám sobě a objev účinné způsoby, jak si zvýšit sebevědomí

Získejte exkluzivní nabídky a novinky

Sezení

Pečuji o sebe

Jsem firma nebo média

Legal